Uviděl

19. května 2010 v 16:40 | Neviditelný spisovatel |  Příběhy nekončícího zoufalství
Uviděl oblohu plnou hvězd. Občas si říkal: "kdybych tak mohl být takovou hvězdou. Vzdálenou a věčnou." Ale moc dobře věděl, že je to jen jeho nenaplněný sen. Stejně tak, jako volnost, která mu nebyla dopřána. Chtěl ji poznat. Ale nikdo jeho volání neslyšel. Nikdo nebyl, kdo by vyslechl jeho příběh. Setřel si kalné slzy smíchané s krví z bílé tváře a po dlouhých hodinách stání u okna si šel lehnout. Uslyšel neblahé zaskučení staré pružinové postele, která byla pohodlná asi jako prkno poseté hřebíky. "Au" syklo zubožené stvoření, které bylo smířené se svým osudem. Jeho osud bylo věčné zatracení. Společnost jej zavrhla.

"Nemysli zase na nemožné" špitl do tichého prostoru plné prachu a zaťal dlouhé, špinavé nehty do bílé kůže. Trhaně se nadechl a nehty přejel po celém svém předloktí. Byla tma, ale i tak ucítil jemné kapky krve, které se draly z pravidelných ran. Úlevně vydechl. Tohle bylo to jediné, čeho byl ještě schopen. Najednou uslyšel nějaký divný zvuk. Přiskočil ke kovovým dveřím se zamřížovaným okýnkem a sledoval malý bod světla, který se přibližoval jeho směrem. Čekal, že opět uvidí někoho, kdo by k němu byl milosrdnější než ti, kteří k němu chodili doposud. Stejně ani tohle nebylo pravidelné. Netušil, kdy opět přijde někdo, kdo mu bude chtít ublížit. Jestli to vůbec šlo ještě víc.

Vzali mu všechno. Vzali mu lásku. Vzali mu svobodu. Vzali mu i ten poslední zbytek víry, který v něm ještě dřímal a doutnal jako pohaslá pochodeň. Opět ten závan chladu. Cítil ve vzduchu smrt. Líbezně jej ovívala a tančila v pravidelném houpavém rytmu. Semkl pevně víčka, aby nemusel plakat. Pláč a strach. Jeho věrní přátelé. To poslední, co mu zbylo z toho mála, co kdy měl. Jeho život postrádal jakékoliv naplnění. Netušil, jak dlouho ještě jeho trápení potrvá. Nebál se smrti a myšlenky na onu smrt byly každým dnem silnější. Dokonce si ji i přál. Tak proč k němu nepřijdou a jeho trápení neukončí?

Už nevěděl, co má dělat. Už pár měsíců se nevyspal. Pod víčka se mu hned draly děsivé obrazy. Křik jeho ženy. Pláč jeho malého syna. Oba jsou mrtví. Osud mu je vzal. Dvě hvězdy, které zářili jen a jen pro něj. Opět slzy. Už neměl sílu ani na pláč. Ale nedalo se to ovládat. Z hrdla svázaného napětím se vydral palčivý sten. Oči podlité krví opět vypustily proud těch špinavých slz. Leptaly jeho oči jako kyselina. Pálily pořád víc a víc. Pořád se ptal. Pořád naříkal. Ale kdo jej mohl slyšet? Zakřičel.

V mžiku uslyšel hluboké burácení bachaře. Neposlouchal jej. Křičel dál. Ztichl, jakmile uslyšel skřípění klíče v zámku. Otevřenými dveřmi na jeho uplakanou tvář dopadlo pár paprsků světla z chodby. Dveře se s hlasitým zaduněním zavřeli a v malé, zaprášené místnosti se objevil bachař. Muž, tak metr devadesát. Zavalité postavy s rukama velkýma a nemilosrdnýma. Chytil plačící postavu krčící se v rohu za vlasy.
Užil si pohled na jeho rozdrásané ruce a na krvavé slzy v zoufalých očích.

Velikou silou namáčkl zubožené tělo na vlhkou a plísní pokrytou zeď. Mladý muž věděl, co jej čeká. Kousl se do suchého rtu a pevně semkl víčka. Ucítil na zádech palčivý zášleh. A za ním další a další. Husté řasy zadržovaly jeho krvavé slzy. Po padesáti ranách jej bachař opět chytil za vlasy a na rozloučenou jej kopl do břicha. Odplivl si jen kousek od něj a s velkým bouchnutím dveří odešel. Stvoření jen jakoby v dáli uslyšelo vrznutí starého zámku. Pomalu se zvedl ze země a položil se na postel.

Bolest je to jediné, co ještě můžu mít. Být sám a všemi nenáviděný je ten nejhorší trest ze všech. Budu tu dál pobývat. Ležet ve tmě a prachu. Zima probodává mé tělo a neutišitelné oči neustále ronící krev hledají útěchu. Ale… Marně…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Tomáš | Web | 28. května 2010 v 16:18 | Reagovat

Začíná to suprově, jdu rychle na další kapitolu.

2 Blangela Blangela | Web | 28. listopadu 2013 v 8:52 | Reagovat

Píšeš dobře... ale jsi moc neviditelný, pane spisovateli x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama