Angel in disguise - Smrtí nic nekončí 1

22. května 2011 v 22:00 | Neviditelný spisovatel |  Angel in disguise - Smrtí nic nekončí


Bylo to tak dlouho. Tak dlouho prosil toho muže, se kterým se zde setkal. Chápal, že je konec, ale zároveň si uvědomil, že konec nikdy nepřijde. Konec znamená totéž, co věčnost. A věčnost je podstatou žití...

Chtěl vidět slunce. Oblaka, která plují po blankytné obloze jako stádo neposedných oveček. Přál si cítit sladkou vůni fialek na jaře. Slyšet zurčení křišťálového potůčku. Chtěl tak málo a přeci toho bylo tolik. Tolik nesplnitelného. "přišel jsi sem, abych ti nabídl věčnost, která náleží každému. Život v zatracení, které je nespravedlivě uděleno, musí být vykoupen. Věčností." Nádherná tvář se zkřivila bolestí. Přišla tak náhle. Zase. Bolest. Proč jen?

"Nechci…" věčně opakoval to slovo. Slovo, které nemělo význam. Nikdy. Ale přeci jej stále říkal. Šeptal, nebo křičel. Byl tu už tolik dní. Tolik nocí. Ale viděl nějaký úsvit či soumrak? Ne. Proč taky. "Nechceš, ale tohle si nemůžeš vybrat. Tohle je dar a prokletí zároveň. Copak nejsi zde šťastný? Máš všechno. Nejsi sám, našel jsi lásku. Víc dostat nemůžeš. Nejsme toho schopni. David je stále někde poblíž, jen nenadešel čas na vaše setkání. Však jsi jej viděl. Ale stejně neexistuje. Protože my neexistujeme. My nejsme.

"Takže nejsem ani já? Notak co mlčíte?" zakřičel a schoval obličej do dlaní. Rozvzlykal se. "Jsi první za věčnost, koho zde vidím plakat." Řekl muž v bílém a něžně třesoucí se postavu chytl za hlavu. Pozvedl mu tvář a setřel slzy. "Utiš se. Nejsi tu pro to, abys truchlil. Jsi tu pro to, abys byl šťasten. Dal bych ti všechno. Vše, co by sis jen přál." "Dej mi život." Muž v bílém se pousmál. Věděl přesně, co chce. Věděl, že jediné spasení tohoto tvora je jeho zahubení a následné znovuzrození.

"Pověz… co ti dal tvůj život? Chvilka štěstí a lásky. A tohle všechno ti bylo zapovězeno. Po zbytek svých dnů jsi trpěl. Trpělo tvé tělo. Trpěla tvá duše. Podívej se na svou duši. Je plná jizev. Místy rudá jako krev živého, místy černá jako krev nemrtvého. Srdce… Měl jsem strach se tě dotknout, aby se tvé srdce nerozprášilo, jak bylo a je zlomené. Tolikrát zlomené. Podívej se na sebe Issi." Pokynul, aby se otočil. Pohlédl do třpytící se hladiny. Nádherný mladý muž. Nepřirozeně bledý. Rty světlé, místy krvavé. Vlasy dlouhé a platinově bílé. Ale když pohlédl do druhé hladiny… Do zrcadla, které odráží obraz duše. Zděsil se a zakřičel. Ale jeho křik se netříštil o stěny. Nikam se nešířil.

Strážce nebes. Onen muž v bílém. Věděl, jak Iss trpí. Cítil bolest. Zpočátku sice ne, ale nyní… Moc dobře věděl, že si ubližuje. Trýzní své neexistující tělo. Ale rány se mu skoro hned hojí. David. Nebyl tu. Nemohl jej najít, i když ho vedle sebe cítil. Ztratil se mu v mlze. Přitom jej pevně držel za ruku, ale pak se vytratil. Jako by svíral prach. Pouhý prach, který upadne v zapomnění. On na něj ale nemohl zapomenout. Miloval jej. Tak moc. Obětoval by pro něj vše. A přesně tohle chtěl udělat.

Schoval se do malé zahrady, kde na něj téměř nikdo neviděl. Pouze on. Strážce nebes. Srážce mrtvých. Věděl, že když opustí nebesa, může se věčně vytratit. Zemře jeho duše. Musel tu zůstat. Ale jak dlouho, to nevěděl. Ale věděl, že na pobyt ve světě živých bude mít jedinou noc. Jednu noc. Měl velké štěstí, že brzy bude slunovrat. Věděl, že na návrat na nebesa má přesně dvanáct hodin. Dvanáct hodin od doby, co zajde slunce. Jeho východ ucítí, nemusel se bát, že zmešká.

Strážce mrtvých s prázdnou tváří nesl lesklý podnos, na kterém ležel dlouhý bodec. Došel až těsně k mladé duši s blond vlasy do půli zad. "Chceš to? Skutečně to chceš?" Šeptl a pozvedl podnos. "Chci" řekl Iss rozhodně a jeho hlas zněl o dost silněji, než kdy dříve. Uchopil rukojeť a prohlédl si lesklé, hladké tělo věci, které jej pošle na Zemi. "Proč nemůžu hned? Proč musím ještě čekat?" skoro úpěl, ale nedostal milé pohlazení. Nic, co by jej mohlo trochu uklidnit. "Nedospěl si. Tvá duše je příliš mladá. A příliš slabá na to, aby přežila přesun na Zemi. I kdyby ses dokázal přesunout, zajisté by ses nedokázal vrátit zpět. Bolí to. Hodně to bolí." Iss zvedl pohled.

"Jsem na bolest zvyklý. Co může být horší, než se dívat, jak mí nejbližší umírají a křičí. Co může být horší než ta věčnost bdělých zlých snů se spoustou ran a ponižování. Už jsem ztratil vše a nemohl jsem s tím nic dělat. Ale Davida se nevzdám. V životě mi sliboval, že mě neopustí ani po smrti. A přesně tohle udělal. Opustil mne. A já jej chci zpátky. Buď jeho, nebo nic!" Slovo "nic" bolestivě vykřikl. Bodec s hlasitým řinčením spadl a skutálel se kamsi na zem. Iss padl na kolena a snažil se neječet pocitem, jako by jej někdo chtěl roztrhat na kusy. Na něco takového zvyklý skutečně nebyl.

Netušil, co dělat, tak jej Strážce mrtvých podepřel. Iss mu pevně stiskl paže, aby zmírnil šílené napětí. Zmítal se. Třásl a každý sval byl napnutý. Oči pálily a on opět plakal. Kapky se třpytily jako diamanty. Jako sněhové vločky v měsíčním světle. Ale pak se jejich barva změnila. Lesk a třpyt se vytratil. Teď měly barvu jako jahodové pyré. Slzy se postupně vytrácely a nahradila je hustá krev. Znova pocítil strach. Šílený strach z té bezmoci. Nemohl nic dělat. Chtěl křičet, ale nemohl. Trhaně dýchal. Naposledy zasténal a padl k zemi.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 23. května 2011 v 16:26 | Reagovat

Jsem ztracenáááá, vůbec se nechytám, snad se mi časem podaří pochopit kdo je Iss a kdo je David. Asi se to týká, předchozí povídky, ale nemám na to, celé to přečíst, je to takové zvláštně smutné. :-| Uvidíme, jestli mi další díl, něco napoví. :-)

2 Terka Terka | E-mail | Web | 26. května 2011 v 8:56 | Reagovat

Docela zajímavý začátek, jen se, jako předchozí čtenářka, také trošku ztrácím. Ale myslím si, že když se budu pekelně soustředit, tak ledcos pochopím 8-) Ale zatím pěkné, líbí se mi děj. Je to něco podobného jako psal Erich Maria Remarque= Dobré líčení děje a dobrá charakteristika postav.

3 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 7. února 2013 v 3:50 | Reagovat

O_O pěkně jsi mě vyděsila z odchodu na věčnost ti teda povím xD.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama