Konec

18. května 2011 v 22:00 | Neviditelný spisovatel |  Příběhy nekončícího zoufalství

Cítil, jak každou další hodinou slábne. Ani David mu nedokázal pomoci. Tiše přemýšlel nad tím, jaké to asi bude. Přijde vysvobození? Nebo se dá na cestu věčného zatracení? Díval se ustrašeně kolem sebe. Nemohl uvěřit tomu, co se dělo. Zamiloval se. Po měsíci, co pobýval s neobyčejným mladým mužem na jednom bídném místě, které bylo jen vlhkým vězením. Sen, který si pokojně žil před dlouhými měsíci, mu rozbili nemilosrdní inkvizitoři, zaslepení svou nesmrtelnou vírou k Bohu. Iss věřil. Boha se ale bál. Bál se, se k němu i modlit a prosit za odpuštění. Bál se dotazovat, zač tak trpí. Jeho víra se ale znovu zrodila. Byla to víra v nový začátek.

David si tiše špital. Pořád měl v sobě ty nádherné pocity z milování, které bylo z čisté lásky. Nechápal reakce světa na onoho mladého muže, který mu od základů změnil život. Nikdy nepoznal někoho takového. Nikoho, kdo by i přes tolik bolesti a nenávisti všech kolem, zůstal tak dobrosrdečný a milující…

"Jsi anděl…" špitl do ticha. Iss zvedl pohled od prachu na zemi. Krvavé oči se zaleskly v důvěrném, temně rudém odstínu. "Ach Davide… Jsem jen zrůda, co si zaslouží trpět až do konce svých dnů. Já si to zasloužím. Podívej se na mě…" jen sotva hlesl, s námahou. Hlas se mu chvěl a celý se třásl chladem. "To ne… To oni tě takhle nazvali. To oni jsou zrůdy. Místo toho, aby ti pomohli, tak ti vzali i to poslední. Víru…" "Já ale stále věřím…" "V co věříš, Issi?" "V tebe. Věřím v tebe."

David se zachvěl. Netušil, jaký pocit jím tak otřásal. Byl to jen chlad? Láska nebo strach? Cítil i vinu. Velkou vinu. Nechápal. Proč věří "v něj" ? "Proč, Issi?" hlesl tiše a shrnul mu vlasy z tváře. Hluboce se zahleděl do jeho mrtvých očí a vyčkával. "Protože…" nestihl doříct, protože se ozvalo šramocení před kovanými dveřmi. Zařinčení klíčů jen potvrdilo náhlé obavy obou mladých mužů. "Davide… bojím se…" zaúpěl Iss a schoulil se hlouběji do jeho náruče. Plakal.

"Utiš se, prosím… To bude dobrý… Bude to dobrý…" špital David, i když si nebyl až tak úplně jistý. Strach jej ovládal v plné síle. Po odemčení se těžké dveře s nepříjemným vrzáním otevřeli a před nimi stál hlouček mužů. Jedním z nich byl i Sir De Raven. David třesoucí se postavu pevně sevřel v objetí. "ššš…" snažil se zmírnit jeho vzlyky. Nechtěl, aby někdo z nich viděl jeho slzy. Cítil jejich sladkou vůni. Netušil proč, ale vybavil si tu nádhernou noc.

"Příkaz k soudnímu shromáždění!" vyštěkl jeden z cizích mužů. David se lekl síly jeho hlasu. Sebral svitek papíru, který se k němu skutálel a s nedůvěřivým pohledem jej rozvinul. Iss spočinul hlavou v jeho klíně a chránil si tvář před paprsky světla dopadajícího z chodby. David četl. Pomalu slovo po slovu. Trhaně se nadechl, když dočetl text do konce.

Rozsudek.

Rozsudek smrti. "Kdo tak mohl rozhodnout? Kdo k tomu má pravomoc? Proč zatraceně?! Čím se provinil?!" Začal křičet. Umlčelo ho následující bití tří mužů, kterým nemohl uniknout. Vzdal boj o svůj život. Ale boj o ten Issův ne. Viděl, jak k němu jde sir De Raven a pomalu a potichnu mu obsah listiny předčítá. "Neeeeeeeee!" křičel, co jen mohl, ale nedokázal se dostat z bolestivé pasti bachařů. Iss se po dočtení těch pár řádků roztřásl ještě více. Plakal a nedokázal se ani pohnout. Ztěžka zvedl pohled a uviděl sirovu tvář. Byla v ní bolest a zklamání. Neudržel své pocity. Své slzy. "Je mi to líto…" hlesl a poklekl. "Pokud jen budeš moci, odpusť mi to, prosím…" třesoucí se rukou se přiblížil těsně k jeho tváři a setřel mu pár temných slz. "Přísahám, že tě pomstím…"

Sir De Raven mu do dlaně vtiskl malou lahvičku s čirou tekutinou. Iss se tázavě podíval. "Prudký jed. Působí do deseti minut. Chtějí tě na nádvoří ukamenovat. Už je tam téměř celý lid. Plné nádvoří i ulice. Nebudeš to cítit. Přísahám ti, že nebudeš trpět dlouho." Iss už se na nic nezmohl. Zalykal se, sténal a hořce plakal. "Da…David…" vypravil ze sebe. "Jeho taky…" špitl a podíval se na již bezvládné Davidovo tělo. Jen mělce, trhaně dýchal. "Zabijte mě prosím…" naléhavě špitlo rudooké stvoření. "jen mi přísahejte, že David nebude trpět. Prosím… Prosím… Je to mé poslední přání…"

"Nebude…" potom se rychle otočil k ležícímu Davidovi. "Přeji vám dvěma dlouhý život tam v Království nebeském. Už bude konec vašeho utrpení. Konec všeho zlého…" "Miluji tě, Issi…" vydechl z posledních sil. Iss ale slyšel. "Miluji tě, Davide…" poté De Raven otevřel lahvičku s jedem a přiložil ji k Davidovu ústům. Ten hladce prostoupil do jeho hrdla a chystal se utišit jeho srdce navždy. Iss hořce plakal. Bolest v jeho duši přebila tu, která prostupovala jeho zuboženým tělem. De Raven se naposledy sklonil k Issovi. "Vezmi si ten jed, už slyším zvony a lid." Iss přikývl a otevřel lahvičku. Sir jen lehce přikývl. "Děkuji Vám." Sir se lehce pousmál. \"a já děkuji tobě, že jsi mi dokázal otevřít oči. Děkuji. A Hodně štěstí při další cestě."

……a poté se Iss šťastně usmál a vypil obsah lahvičky. "Konečně začnu žít. Nebudu jen přežívat." Pomalu se zvedl a dopotácel se za pomocí sira k Davidovi. "Jen pár okamžiků, a budeme zase spolu."

Iss se pomalu postavil a sir jej doprovodil ke kovaným dveřím. Bachař jej pevně spoutal a vyvedl z té odporné kobky, která se hrobem mohla nazývat. Potácel se. Bachař jej téměř táhl za sebou, škubal s hrubým provazem, který mu obtáčel ruce. Sir šel těsně za ním. "Než se vrátí pro Davida, bude mrtvý a než soudce přečte rozsudek, zemřeš i ty…" odpovědí se mu dostal vděčný pohled a lehký úsměv, který ale skrýval nával štěstí. Už jen chvíli.

Neměl strach. Už ne. Konečně se dlouhou chodbou dostali na nádvoří a poté na náměstí. Iss nyní nehmouřil oči před světlem. Pohlédl přímo do slunečních paprsků a nechal se jimi laskat po popelavě bledé tváři. Slunce bodalo do jeho očí jako tisíce jehel, ale užíval si to. Naposledy. Už se cítil v útlumu. Křik obrovského a pobouřeného davu se mu zdál jen jakoby vzdálené šumění listí. Lid jedním hlasem počal skandovat: "Upalte čaroděje! Zabijte Satanovo zjevení! Očistěte naše město od nestvůr pekelných!" v rukou a ženy i v kapsářích měli hromady kamenů velkých jako pěst. I malé děti po boku žen drželi ve svých malých ručkách kameny, kamínky, ale i klacky a shnilá rajčata.

Dovedli jej až do samotného středu, který tvořila rovina kulatého tvaru - střed těch zapovězených. Nechali jej tam stát. Samotného, uprostřed davu. "Odsouzen k smrti…" Ozval se verdikt z úst neznámého soudce a ke křehké postavě začalo lítat nesčetně předmětů, povětšinou kameny a nahnilé ovoce. Iss pocítil úder do tváře, po kterém se skácel k zemi. Ostatní ale už tolik nevnímal. Přicházel jeho konec. Hluk kolem něj utichal a nebe se rozevřelo. Upadl do bezvědomí…
*****
Probudil se a všude kolem něj bylo světlo. Chodba. Bílá chodba a příjemné teplo kolem. Postavil se a nevěřil. Bolest i strach byly pryč. Bezmoc necítil. Jen veliký zmatek zahltil jeho mysl. Šel dlouho tou zářivou bělostí a po chvíli konečně viděl šedavou siluetu v dáli. "Vítej, Issi. Zvládl jsi to…"
KONEC
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katharine Colt Katharine Colt | Web | 19. května 2011 v 14:24 | Reagovat

Nejdříve se chci omluvit, že jsem nehodila komentář už včera. Ale to víš- Musela jsem si to přečíst znovu, aby mi neunikly nějaké spojitosti, které jsem za tu dobu už mohla zapomenout (Dokonce se mi podařilo zapomenout i jména hlavních hrdinů.. Tedy- Na Isse jsem si vzpomněla. S Davidem to už bylo o něco horší.. Nenávidím svou paměť! :-D ) a nemyslím, že o půl jedné by mohl vzniknout aspoň trochu smysluplný komentář. Takže tak :-D
Teď mám na tebe otázku: Proč po přečtení poslední kapitoly se na mé tváři objevil takový podivný úšklebek? Grr- Nejspíš to bude mít něco společného s mým morbidním já, že ano. Navíc- Myslím si, že lepší konec jsem ani očekávat nemohla. A ani mi to nijak nevadí :-D Já miluji konce tohoto typu. Prostě si nemůžu pomoct. Pokud umřou oba tak je to fajn. Ten druhej se nemusí trápit, že ano.
Jsem ráda, že ses nakonec dostala k dopsání té povídky. Z toho že už je konec tak mod nadšená nejsem. Ale nedá se svítit :-D Měj se ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama