Angel in disguise - Smrtí nic nekončí 4

30. června 2011 v 16:30 | Neviditelný spisovatel |  Angel in disguise - Smrtí nic nekončí


Zhluboka dýchal. Byl ve strnulé poloze. Pořád klečel. Uklidňoval se. "Bez krve to nezvládneš…" řekl rázně strážce mrtvých a ukázal mu kalich. "Plný… Musíš jej vypít úplně plný. Ne méně. Nikdy ne méně, rozumíš?" jeho hlas po něm šlehl jako bič bachařů, kteří jej tak dlouho trýznili. Pevně semkl víčka. Jen vzlykl, nedokázal nic říct. "Issi, rozumíš?" čekal odpověď. Iss zvedl pohled. "Rozumím…" a spolu se slovem po tváři stekla temná slza.

Nemohl dál. Nenáviděl se za to, jak se šíleně spletl. Myslel, že na Onom světě se nebude trápit. Nebylo tomu tak. "Tohle není Ráj, tohle je peklo. Vykoupení? Tohle má být vykoupení? Je to ještě horší, než co bylo za života!" Strážce nebes ukázal svou nepopsatelnou sílu. Chytil právě zrozeného anděla pod krkem a zblízka syknul: "Tohle si nedovoluj! Nebo…" pokynul, aby se otočil na stranu. Uviděl jen skálu. Holou skálu a nic víc. "Nebo?" zavrčel Iss bez ostychu a strachu.

"Nebo…" řekl ostře strážce a v mžiku mu spoutal ruce tenkým provázkem. Přesto byla pouta pevná a řezavě bodala. Iss zkoprněl v údivu a nechal se dotáhnout až k oné skále. "Tohle je Ráj?" zaječel Iss a snažil se vyškubnout. Pouta se ale jen zařízla do jeho kůže a způsobila mu silné pálení. Muž v bílém jej přivázal k očku, které bylo vsazeno do tvrdého kamene. Na Issovu tvář začaly dopadat ostré sluneční paprsky. Horko kolem něj jej sžíralo.

Zanedlouho pocítil šílené sucho a po dlouhé době touhu napít se. V ráji necítil hlad, žízeň, únavu ani bolest. Jak duševní, tak fyzickou. Sice onu duševní pocítil. I sám strážce mrtvých se divil. Slunce jej pálilo. Připadalo mu, jako by mu drásalo kůži. Jako kdyby jej ovíval horký dech plamenů pekelných. "Ne!" křikl, ale neměl na víc sílu. Cítil se úmorně unavený a slabý. Ve skutečnosti takový byl. Proměna jej značně vyčerpala. A síla, kterou mu dodala krev z poháru, mu rychle docházela. Opět z úst vyšel tichý sten. Sten slabosti. Sten z palčivé žízně.

"Jen takhle tě naučím, jak svou touhu a ničivou zlobu ovládat. Je to normální jev pro stvoření, jako jsi ty, ale musíš se naučit to ovládat. Dokud se to nenaučíš, nemůžeš jít tam dolů. Nerad to dělám, ale nejde to jinak. Záleží jen na tobě, jak dlouho ti to bude trvat…" odmlčel se, zhluboka se nadechl a zavřel oči, jako by snil. Poté oči otevřel a hlesl: "Už vím, kde je David…" Iss náhle otevřel oči dokořán a podíval se na strážce tázavě a udiveně. "Kde… notak kde?!" Strážce nebes jej zastavil zdviženou dlaní. "DOST! Až se začneš chovat slušně. Až se naučíš ovládat svůj hněv." Iss se hořce rozplakal. Tak moc se bál, že to nedokáže. Bál se, že zde bude navěky.

Položil se na zem a schoulil se. Pouta sice řezala ještě více, ale nemohl už vydržet stát. Stejně jako nemohl zadržet slzy ze svého vlastního neštěstí. Slzy slabosti a sžíravé touhy. Po krvi a po Davidově náruči. Nevěděl, co z toho bylo silnější. Ale bylo to nesnesitelné. Třásl se. Ale chladem to nebylo. Bylo mu neskutečné horko. Cítil, že pomalu ze slunce šílí. Oči musel nechat zavřené, byly jako plné prachu. Bolely a slunce je spalovalo.

Cítil, jak silný hlad a žízeň jím prostupuje. Šly na něj mdloby. "a teď tu zemřu…" špitl si pro sebe, ale pak mu hned došlo, jak absurdní ta slova jsou. Už je mrtvý. Nemůže zemřít žízní ani hlady. Nemůže zemřít na vykrvácení kvůli jeho pláči. Nemůže zemřít. Jen zešílet. Trest se mu zdál příliš krutý. Nemohl přeci za to, že svou touhu nemůže ovládat. Cítil se jako vyhladovělé zvíře, které bez rozmyslu útočí na svou kořist. Kdo měl být ale kořist? Strážce mrtvých? Není on také mrtvý? Ano je, stejně mrtvý jako on sám. Nemohl by jej zabít a poté utišit žízeň jeho krví.

Tolik se bál, že jeho myšlenky vyznějí nahlas. Ale neslyšel je, i když měl tušení, že strážce mrtvých jeho myšlenky uslyší. Bylo mu to ale jedno. Co měl dělat. Nemohl dělat nic. Jen myšlenky nebyly svázané. Myšlenky byly to, co mu v tuhle chvíli zbylo.

"Davide… pomoz mi prosím…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 1. července 2011 v 14:16 | Reagovat

Jedno je jistý, toto žádný Ráj není, protože tam bude konec všeho trápení a setřena každá slza, toto mě spíš připomíná opravdu peklo. Iss, to řekl strážci mrtvých, dobře. :-(

2 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 7. února 2013 v 4:06 | Reagovat

Mám takový pocit, že t toho asi budu mít noční můry :-D. Ale líbí se mi to :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama