Angel in disguise - Smrtí nic nekončí 6

20. července 2011 v 20:00 | Neviditelný spisovatel |  Angel in disguise - Smrtí nic nekončí


"Nic není tak zlé, jak se zpočátku může zdát, jen je toho na tebe trochu moc." Pokýval Suen, když viděl Issův utrmácený výraz ve tváři. Sklesle hlesnul: "Proč tedy musím pít krev? Připadám si jako zrůda, bestie. Která se musí zničit, odstranit…" Myia jej letmo pohladila. "To si asi připadal každý, i mě to připadalo strašné, odporné a proti všemu živému. Když jsem ale poprvé pocítila tu… touhu, touhu okusit to víno života, došlo mi, že to asi patří ke mně a přestala jsem se po čase kvůli tomu zatracovat."

"Vidím, že tě ale trápí něco mnohem většího, než je tvůj nový život." Zabodl se Suen svýma křišťálově modrýma očima do těch Issových, až jej z toho mrazilo. "Ano…" špitl Iss s těžkým srdcem, které by mělo být mrtvé a chladné jako kus ledu. Ale nebylo… "…měl jsem lásku… a tady se mi někde ztratila. Je tu, jen nevím kde. Strážce mrtvých mi nechce říct kde, ví to… On to ví!" Suen jej zastavil: "Tiše, nekřič. Tolik hněvu v sobě máš, náš pán si nezaslouží, abys byl tak rozhořčen. On ví, co ti může a co nesmí říct. Ví všechno, všude vidí, všechno slyší. On je všude. Jeho moc mne občas děsí, ale asi to tak má být. Nepokoušej se ho rozčílit, nedobře skončíš…"

"To už jsem poznal…" hořce pronesl a vzpomněl si na palčivou, sžírající žízeň a sluneční paprsky. A jeho touha po mechově zelených očích a hřejivém objetí opět zesílila. Z úst vyšel sten. "Jsme tu od toho, abychom ti pomohli. Každá duše si zaslouží být šťastná, proč bys neměl být šťastný i ty?" povzbudivě se usmála vysoká plavovláska a podala mu ruku. Iss se jí však nechopil. Jen zvedl svůj krvavý pohled a špitl: "protože na to nemám právo…" Myia sáhla do sametového černého sáčku a do bílé dlaně nabrala trochu stříbrného prášku, který jemně foukla do Issovi tváře. Iss pocítil uvolnění a sladkou únavu. Měkkce dopadl do mechových peřin a nechal se ovládnout hlubokým spánkem. "Bude mu líp, až se probere." Pousmála se a tiše jako stín se vzdálila a Suen ji, jako pokaždé, věrně následoval. "Doufejme."
*****
Příjemný vánek si pohrával s havraními vlasy mladinkého muže, který upadl do mdlob při své nekonečné pouti nicotou. Neměl nic, jen holou duši a mrtvé srdce plné lásky, která jako jediná jej udržovala stále v naději, že své jediné štěstí najde. "Zemřel jsi proto, abys znovu žil. Abys žil lépe a šťastnější než předtím. Zemřel jsi pro svou nevinnost a čistotu, to proto jsi tolik trpěl.

A já? Já jsem jen ubohý vesnický kluk, který nikdy nic moc neuměl, nic nedokázal a nikomu se za nic neodvděčil. Nikdy jsem neřekl: "děkuji…" jen tobě děkuji za všechno, co jsi mi dal a cos mě naučil. Naučil jsi mě si cenit mála, naučil jsi mne milovat, poznal jsem, co to je skutečné štěstí a skutečná víra. Ty jsi má naděje. Jen ty!

Tak vyslyš mne, prosím!

Dej mi znamení, že se netrmácím za pouhým přeludem a snem!
Dej mi znamení, že stále víš, že jsem!
Dej mi znamení, že stále cítíš lásku mou!
Dej mi znamení, že nestal ses černou tmou!

Ach Issi, má lásko…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 21. července 2011 v 8:25 | Reagovat

Ti dva, se mají moc rádi, tak rádi, že to vypadá, že jeden bez druhého, nemůžou existovat. Moc si přeju, aby se našli! A najdou, viď?! :-)

2 Blangela Blangela | Web | 29. listopadu 2013 v 17:56 | Reagovat

Tohle hledání ubíjí jak naše hrdiny, tak mě. Nemohu toto přestat číst, protože je to výborně napsané. Ale mám pocit, jako Mozart, při psaní Requiemu. Je to... smutné. Úžasné. A tolik smutné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama