Angel in disguise - Smrtí nic nekončí 7

30. července 2011 v 20:00 | Neviditelný spisovatel |  Angel in disguise - Smrtí nic nekončí




"Né!" vykřikl do prázdné zahrady a poplašeně se rozhlížel. Netušil, kde je. Chvíli se procházel. Cítil se odpočatě, ale zmateně. "Jak jsem se sem dostal?" zeptal se pro sebe a po pár krocích poznal, že je stále blízko nádherného křišťálového paláce. Moc si toho nepamatoval. Jen to, že se zde setkal se dvěma upíry, nebo anděly. Dvě stvoření, která se jemu samotnému hodně podobají. "Zatraceně" špitl. Vzpomněl si.

Myia a Suen. Tak se ta dvě stvoření jmenují. To oni jej omráčili. Chtěl je najít. Rozběhl se, ale dálka k bráně paláce se mu zdála stále stejně velká. Zatočila se mu hlava a zdálo se mu, že snad na chvíli omdlel. Otevřel oči a před ním stál Strážce mrtvých. "Otče…" řekl pevným hlasem a pokorně sklonil hlavu. "Issi… pojď se mnou. Jen pojď, chlapče…" Iss netušil, co mu Strážce chce, ale uposlechl. Došli spolu až dovnitř paláce a do místnosti, která byla snad nejhonosnější ze všech, která se zde nacházela.

"Posaď se tady…" pokynul a ukázal na bohatě zdobenou pohovku, červeným sametem potaženou. "Děkuji." "Issi… vím o tvém snu. O tvé vidině…" Iss se trhaně nadechnul. Jen otevřel ústa v náznaku slova. Strážce mrtvých jej ale nenechal promluvit. "David tě také hledá. Usilovně tě hledá, uvězněný mezi dvěma světy. Cítí tě. Chce tě najít, ale sám to nezvládne. Docházejí mu síly a nebude tomu dlouho trvat a on se vytratí do věčné prázdnoty. Tvá láska jej přitahuje stále blíž, ale je slabý. Jeho duše už měla také projít proměnou, ale tam mu to není umožněno. Strádá a slábne každou chvílí."

Iss rozechvěně hledal slova. Reakci na tyto informace. Ale nemohl ze sebe vypravit jediného slůvka, které by mohlo vystihnout jeho pocity a myšlenky. Známý, temně rudý lesk zaplavil jeho mrtvé oči. "On mne volal. Volal mne, vím to!" rozplakal se zoufale a zaťal své nehty do jemné, porcelánové kůže na svém předloktí. Temná krev se vyvalila na povrch a jeho tělo se chvělo ještě víc. "Co mám dělat! Zatraceně co?!" křičel a cítil, jak se blíží vrcholu šílenství.

Strážce mrtvých se jej snažil zastavit v jeho sebetrýznění, stiskl jej v objetí, aby utišil jeho zmítající se tělo. "Pomozte nám… Prosím! Pomozte nám!" "Vaše vzájemná láska vás opět svede dohromady." Iss nevěřil. Bál se. Už nechtěl nic. Chtěl jen jeho. Cítit jej vedle sebe. Jeho blízkost, dotyky, vůni. Potřeboval se jej opět dotýkat a do očí mu říkat, co pro něj znamená. "Musíš věřit, můj synu. Nepřestávej věřit…"

"Jak mám jít za ním? Jak se mám dostat tam, kde je on? A kde vlastně je? Za branou? Za tou hustou mlhou? Tam, kde se mi ztratil? Tam? Nebo je už dávno pryč. Třeba bloudí po světě tam dole! Třeba…" "utiš se…" syknul Strážce. "Přestaň na chvíli přemýšlet a poslechni jen a pouze své srdce." Iss zmlkl. Zaposlouchal se. Jeho mrtvé, tiché srdce se znova roztlouklo. Tiše a slabě, ale přeci jen. Bolelo to, pálilo, ale přesto se mu na tváři objevil úsměv. "Davide…" vydechnul a malátně se vydal směrem k nebeské bráně…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 16. srpna 2011 v 16:37 | Reagovat

Dobře, že mám ještě jeden nepřečtený díl před sebou, doufám, že se dozvím něco víc, doufám, že se Iss aspoň o kousek přiblíží k Davidovi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama