Angel in disguise - Smrtí nic nekončí 10

30. srpna 2011 v 20:00 | Neviditelný spisovatel |  Angel in disguise - Smrtí nic nekončí


Palácem se rozlehl křik. Po Ráji se zvedl vichr a nastala noc. Poprvé za věčnost se neúnavné slunce schovalo za černá mračna a nad zahradou začaly poletovat sněhové vločky. Křik se měnil v zoufalý pláč. Sníh, déšť a blesky - bolest, pláč a křik.
Konec se blíží…

David se marně snažil probrat svého anděla z noční můry, která jím otřásala. Iss křičel, zoufale, jako by jej něco drásalo na kusy. Zmítal se a jeho tělo bylo jako v křeči. "Lásko, prober se, Issi prosím!" křičel na něj a pevně svíral jeho zmítající se tělo. Ozval se další mohutný výkřik a křehké tělo s sebou silně škublo. Dlouhými nehty se zasekl hluboko do Davidova bílého hrdla. Ten vyjekl úlekem a rychle se chytil za vzniklou ránu. Iss se vzbudil.

Zasyčel jako vzteklá kočka a zcela se probral ze snu. Celý se třásl, byl zpocený a cítil, jakoby hořel. Vyděšeně se podíval před sebe. Viděl, jak se David vystrašeně drží za krvácející ránu. "Davide…" hlesl. "Nech mě být! Nepřibližuj se ke mně!" zaječel a o značný kus odstoupil. Schoulil se ke krbu u stěny a stále svíral hluboké škrábance na svém hrdle. "Davide já… já…" nemohl najít slova. Po tvářích se mu spustily slzy. "Já nechtěl!" vzlykl. David se na něj podíval se slzami v očích a špitl: "Nech mě být." A poté utekl z pokoje.

Běžel k jezírku a s pláčem si oplachoval ránu. Bolelo jej ale jen to, že mu to způsobil někdo, na kom mu tak záleží. Nechápal. Proč je teď takový? Bude jiný? Nemohl se přeci tak hrozně moc změnit. Pořád jej miluje. Takového, jaký je. Nyní ale začal o svých citech pochybovat. Je to pořád ten samý, ustrašený tvor, který potřeboval chránit a utěšovat? Ne.
*****
Iss myslel, že už dočista zešílí, rozběhl se a zastavil se až v obrovské síni. Na lesklém stole stála křišťálová váza se suchými květy. Opatrně květiny vyndal a položil na stůl. Vázu shodil na zem a ta se s hlasitým tříštivým zvukem rozbila. Setřel si slzy a sebral ostrý střep. "Když ty, tak já taky…" šeptl a zaryl si střep hluboko do svého předloktí. Hustá krev stékala a dopadala na stůl i bílou podlahu. Mísila se s jeho slzami. "Netuším, co bude dál…"

Zařízl podruhé. "Netuším, jak se mám potrestat za to, že jsem zrůda…"
Další ránu zasadil o něco hlouběji a zasténal. "Netuším, jak odčinit, co jsem ti způsobil…"
Zařízl počtvrté. "Nezasloužím si tvou lásku a důvěru…"
Zařízl popáté. "JSEM ZRŮDA!"

Padl k zemi. Trhaně dýchal, jeho mrtvá krev stékala na leštěnou dlažbu. Modlil se.

"Nech mě jít
Nech mě jít tam daleko
Nech mě se vytrácet
Nech mé slzy kanout
Nech mě krvácet
Srdce mé bolí
Kdopak jej zhojí?
Kouzlo žádné není
Chci upadnout v zapomnění "
*****
Někdy nejhorší trest je ten, když nás ostatní nechají se topit ve vlastním neštěstí. Čekáme soud, trest, kárání. Ale nedostaví se nic. Co zbude pak, když vyhasne i poslední svíce naděje? Prázdnota…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 31. srpna 2011 v 8:12 | Reagovat

Největší nedorozumnění vznikaní z nekomunikace. Kéž by Iss mohl Davidovi všechno vysvětlit a David chtěl naslouchat.
A ještě něco. Nikdo není taková zrůda, aby ho neměl rád, ten kdo ho stvořil - Bůh. Bůh nenávidí hřích, ale miluje člověka. Odpustí a očistí naprosto každého, jen musíme o to odpuštění poprosit. Jednoduché a tak málo lidí to dokáže.

2 Jarka Jarka | Web | 5. září 2011 v 9:13 | Reagovat

Jitko psala jsi u Pavla, že bys potřebovala pro svou povídku vědět, jak to vypadá v Nebi. V Bibli je to dopodrobna vypsané, ale je to na psaní do komentáře nechutně dlouhý. Pokusím se aspoň o malý výcuc.
To místo září Boží slávou, jeho jas je jako nejdražší drahokam a jako průzračný křišťál. Má vysoké mohutné hradby a 12 bran střežených 12 anděly. Na každou světovou stranu je po třech branách. Město je vystavěno do čtverce, hradby jsou postaveny z jaspisu a město je z ryzího zlata, zářícího jako křišťál. Základy hradeb jsou samý drahokam (a teď je vyjmenováno 1ě druhů drahokamů). Těch dvanáct bran, je každá z jedné velké perly. Není tam potřeba slunce ani měsíc, protože nad ním září sláva Boží. Důležité je, že Bůh bude v Nebi přebívat s lidmi a setře jim každou slzu s očí. Už nebude smrti, ani žalu ani nářku ani bolesti. Ještě je tam popis řeky s živou vodou, stromů života nesoucí ovoce 12x do roka, každý měsíc dozrává na nich ovoce a listí má léčivou moc pro všechny národy.
Uffff, to snad stačí. ;-)

3 Jarka Jarka | Web | 5. září 2011 v 9:16 | Reagovat

Promiň chyby a překlepy, nechtělo se mi to po sobě číst. 8-O

4 dying dying | Web | 5. září 2011 v 18:47 | Reagovat

třeba máme nebe každý v sobě.....povídka se rozvíjí zajímavě, zanedlouho jí budu muset přečíst od začátku, abych si některé věci dospojil. doufám že si Iss s Davidem začnou rozumět, věřím že bude Iss nakonec dost silný na to aby tu zrůdu kterou v sobě má dokázal ovládnout, aby nezničil jejich lásku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama