Angel in disguise - Smrtí nic nekončí 8

10. srpna 2011 v 20:00 | Neviditelný spisovatel |  Angel in disguise - Smrtí nic nekončí


Šel pomalu. Potácel se ze strany na stranu. Přímo před bránou se posadil na oblý kámen a odpočíval. Pohledem sjížděl majestátnou bránu. Jako vše v Ráji, tak i nebeská brána byla zářivá, stříbřitě bílá. Kolem všude byla oblaka. Jemná, jako sněhové vločky, ale zároveň mohutná, jako nedobytná pevnost.

"Už nevím, jak dál…" vysíleně šeptl a oči se mu klížily. Schoulil se na zem a snažil se schovat tvář před dopady nadměrné záře. Netrvalo to dlouho a poddal se do říše snů. Cítil únavu, věděl, že potřebuje znova alespoň doušek krve, jinak zešílí a nebude mít dost síly se vrátit zpět do zahrady. "Davide…" zasténal tiše a z posledních sil stiskl mohutnou leštěnou kliku od Nebeské brány. Ta se po pár pokusech pomalu otevřela. Jen na malou skulinku, ale i tou se štíhlá postava dokázala dostat do světa živých.

Hned před branou byl půlkruhový plac s obrovským schodištěm, které bylo snad nekonečné. Pocítil chlad. A nemalý strach z nepoznaného. "Davide…" chtěl zakřičet, ale jeho hlas téměř zanikl. "Davide…" zkusil to znova a opatrně sestupoval dolů. Šel pomalu a dlouho. Síly mu docházely, ale nemohl se zastavit. Cítil ve svém srdci něco, co jej přitahovalo. Tak silně přitahovalo a sžíralo. Třásl se slabostí, šly na něj mdloby. Vzpomněl si na Strážcova slova: "Jakmile pocítíš slabost, nevolnost nebo pocit únavy až mdloby, musíš co nejrychleji vypít nejméně malý pohár čerstvé krve. Nejlépe ještě horké…" rozplakal se. Poznal, jakou krutou pravdou ta slova jsou…

Sešel poslední schody. Konečně byl na prahu království Nebeského a Země. Podlamovala se mu kolena, v uších slyšel nesnesitelné hučení, pálení na hrudi a úmornou žízeň. Potřeboval se napít. Potřeboval krev. Cítil, jako by se vytrácel. Síly jej opouštěly. Šel ale pořád dál a dál a najednou po něm šlehl elektrizující pocit. Tam na kraji a té bílé stěny se choulila drobná postava. Netušil, kde najednou vzal sílu, ale rozběhl se a zastavil se těsně u ní. Ztěžka dopadl na zem a opatrně postavu zvedl. Odhrnul jí vlasy z tváře…

"Davide…" špitl tak tiše. Jeho temná slza dopadla na jemnou tvář a konečně se otevřely hnědozelené oči. "To je nádherný sen. Ne… Chci ještě spát…" a s tím se oči opět zavřely. "Ne… To není sen. Davide…" ale nebylo jej téměř slyšet. David se už neprobral. "Pomozte nám, prosím…" vzlykl a s posledních sil vzal Davidovo bezvládné tělo do náruče a vydal se směrem nazpátek. Zpátky do Ráje…

Nevydržel to už bez krve. Jeho duše umírala žízní. Potácel se. Pevně svíral Davidovo tělo, ale pomalu svou cestu zpět vzdával. "Už nemůžu… už nemůžu dál… Nebesa… pomozte…"

*****
Strážce mrtvých pozoroval celou Issovu pouť. A poznal, že jeho láska je ještě silnější, než si myslel. Vyslal svého nejvěrnějšího průvodce Poslední cestou a pověděl mu svůj požadavek. "Ne… to není příkaz. To je prosba…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dying dying | Web | 14. srpna 2011 v 18:38 | Reagovat

docela překvapení, to sem nečekal že najde Davida, spíš sem myslel že má nějaké halucinace a že našel normálního člověka kterého naráz vycucne...už se těším na další díl :)

2 Jarka Jarka | Web | 16. srpna 2011 v 16:43 | Reagovat

Nejsem si jistá, jestli jsem dobře pochopila první odstavec, ale Issovi by se toto všechno mohlo jenom zdát, vždyť opravdu usnul. Probudil se, nebo neprobudil? Je to všechno sen, nebo už Davida fakt našel. A je živý?
Nutně potřebuji další dííííl.

3 Jarka Jarka | Web | 16. srpna 2011 v 16:44 | Reagovat

[2]:Jasně, že Iss usnul ve druhém odstavci. Zase jsem si po sobě nepřečetla komentář. :-?  :-x

4 dying dying | Web | 16. srpna 2011 v 20:31 | Reagovat

jsem hodně nepozorný čtnář, mor a broky na mě....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama