Angel in disguise - Smrtí nic nekončí 12

20. září 2011 v 21:00 | Neviditelný spisovatel |  Angel in disguise - Smrtí nic nekončí
Iss se po pár doušcích posadil a s otázkou v očích se podíval na Davida. Ten se lehce usmíval. "Davide… Proč jsi to udělal?" netušil, proč se mu ještě po tomhle snaží pomoci. "Nemohl jsi za to, to ten sen. Vím, že jsi to neudělal schválně." Iss zmateně zamrkal. "Ty snad něco víš?" David se usmál. Nevěděl proč, ale když se probral a poté se jej dotkl, před očima se mu zjevil jeho sen. Viděl, jak se snažil ubránit sebe i svou rodinu před plameny a poté bránil to jediné, co mu zbylo - vlastní život, vlastní svobodu.

"Viděl jsem tvůj sen. Bylo to stejné, jako by se zdál mně. Nevím proč. Byl jsem jakoby jeho součástí. A ty pocity, všechny jsem je cítil. Ten strach a bezmoc. Když jsem se tě snažil probrat, nečekal jsem, že se tak lekneš, chtěl jsem tě hned obejmout… Vím, není to pro tebe stále snadné. Je to nespravedlivé, tyhle vzpomínky by neměli přežít…" sklopil smutně hlavu a pocítil lítost.

Iss vzlykl, chtělo se mu plakat, ale slzy udržel. "Davide, dostal jsi dar." A poté se mu na rtech objevil úsměv. "Vidíš sny… to je… pojď, půjdeme za Strážcem…" Snažil se postavit, ale byl stále hodně slabý. "To počká, odpočívej…" "Davide, jak… jak ses sem dostal? Já… nepamatuju si…" David se zamyslel. "Ani já ne. Pamatuju si jen tebe. Celou dobu jsem tě cítil, jako bys byl neustále se mnou…" usmál se. "však já jsem pořád u tebe." A po tak dlouhé době se jejich rty setkaly.

Iss se opět cítil šťastný. Slabý, vyčerpaný, ale šťastný. Dlouho se choulil v Davidově náruči, dlouho se nechal unášet neopakovatelným pocitem blízkosti. Ale i ta nejdelší chvíle musí jednou skončit. Usnul, s úsměvem na tváři, s klidem na duši. David jej celou dobu pozoroval. Zblízka si jej prohlížel, cítil se, jakoby se měl každou chvíli rozletět štěstím. Se slzami v očích sledoval bílou tvář, která mu tolik chyběla.

*****
Čas na Zemi ubíhal neúprosně. Ohavná doba středověku se však táhla a nabírala na své nejvyšší moci. Nemilosrdné počasí ničilo úrodu a hladomor ovládl téměř celý svět. Inkvisice zatýkala spousty mladých vesnických obyvatel, kteří byli nespravedlivě odsuzováni za nesmyslné věci. Ženy, muži, mladé dívky, chlapci, ještě děti. Bídu a nemoci měla podle nich na svědomí čarodějná moc. A kvůli tomuto obvinění umíraly stovky dalších nevinných.

Hřmot shluku lidí se mísil s děsivými údery kostelního zvonu. Vyděšená postava sotva popadala dech při svém útěku z vesnice. Opřela se o prastaré stavení v jedné úzké a špinavé ulici a snažila se utišit zběsilý tlukot svého srdce. Mladý muž odsouzen k trestu smrti. Utekl ze svého posledního průvodu, který měl být rozloučením s životem. Obviněn z čarodějnictví. Odsouzen k upálení na hranici. Ještě měl spoutané ruce hrubým provazem, po těle spoustu modřin od kamenů a šrámů od nemilosrdného bití.

Shadow… Shadow…
Jsi jen pouhý stín, který se plíží tmou.
Nejsi nic. Všichni tě zatratili,
nic nemáš a není nikdo, kdo by tě hledal.
Jsi sám…

"Mlč!"

Šílenství ovládá mou mysl, má nemrtvá duše strádá a tělo chřadne čím dál víc. Lačním po smrti, ale bojím se. Klid mi byl navěky odepřen a před sebou samotným utéct nedokážu. Chci život, nebo smrt. Ale jsem uvězněn mezi těmito dvěma ostrovy. Čím jsem se tak provinil.

"Ach Bože. Existuješ vůbec? Jaká je spravedlnost? Kdo rozhoduje o trápení a blahu? Kdo rozhoduje o životě a smrti? Kdo?"

Schoulil se do nejtmavšího koutu a tam tiše vyčkával, až se rozpustí ten zbrklý shon. Do dlaní pevně uchopil svůj přívěsek a v duchu si přeříkával motlitbu. Zavřel oči a hluboce se podal přemýšlení. Proč. Třásl se chladem, zachumlal se do svého starého pláště a snažil se nevydat ani hlásku. Pořád kolem slyšel, jak jsou ti lidé blízko, byli všude. Ze země se tyčil ostrý kámen, začal si přeřezávat pouta. Poplašeně se ohlížel, srdce mu strachem téměř puklo. Povedlo se. Konečně měl opět volné ruce, zaslechl po chvíli, že hlasy těch lidí pomalu utichají. Prochladlé slunce zašlo a mráz všechno kolem sebe balil do stříbrného roucha. Lidé se utíkali schovat do svých obydlí s krbem, kterému mohli svěřit své promrzlé tělo.

Shadow…
Zemřeš…

"Mlč!"

Bezmocně zasténal. Netušil, co bude dál. Oni jej najdou. Až se rozední, budou prohledávat celou vesnici. Temné oči tiše pozorovaly mrazivou noc. Spatřil cestu, po které bude moci utéct. Padala na něj únava a děsivé sny se mu draly pod víčka…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 21. září 2011 v 8:29 | Reagovat

Ten v poutech je David? Trochu se v ději ztrácím, ale nevadí, je to krásné.

2 Jarka Jarka | Web | 21. září 2011 v 16:48 | Reagovat

To jsem pochopila, že jsem v jiné části děje, ale myslela jsem, že je to reakce na otázku - Davide jak ses sem dostal? Domnívala jsem se, že je to návrat do období, než přišel David za Issem. ??? Takže ten odsouzenec k upálení za čerodějnictví, není David. No, dobrá. Piš, piš, jsem napatá jak kšandy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama