Angel in disguise - Smrtí nic nekončí 19

10. listopadu 2012 v 21:00 | Neviditelný spisovatel |  Angel in disguise - Smrtí nic nekončí
Nezastavovali se, dokud nebyli téměř před chaloupkou. Nikdo je neviděl, všude bylo ticho. Nerušené ticho. Bylo to zvláštní a oběma chlapcům to nahánělo hrůzu. Kde všichni jen mohou být? Shadow už myslel na nejhorší, ale pořád doufal. Přeběhli neslyšně malý palouček a pak jen chvíli zůstal přede dveřmi. "Issi… zůstaň prosím tady. Já… bojím se, co by řekla maminka… já…" Iss mu plně porozuměl. "Já vím, nedělej si starosti. Vrátím se k tobě. Také se musím vrátit domů. Ale jak jsem ti slíbil, budu tě střežit."

Shadow se na něj usmál a po chvilce váhání jej objal. Iss mu stisk opětoval. Chvíli zůstali v objetí, ale museli se od sebe oddálit. "Děkuji ti za všechno. Dlužím ti život. Nevím, co by se mnou teď bylo, kdybys nebyl." špitl a vděčně se usmál. "Není za co. Taky ti musím poděkovat, pomohl jsi mi." pohlédl na jizvu, ze které pil jeho krev, "Bez tebe bych to tady nezvládl a jen díky tobě se můžu vrátit domů."

Iss pak ještě tiše dodal: "jsme nyní svázáni krví. Když mne budeš vážně potřebovat, pomysli na mne a já doufám, že tvé volání uslyším a přijdu za tebou." Shadow se mu naposledy podíval do mrtvých očí a pokynul, aby se oddálil, aby jej nikdo nezahlédl. "Opatruj se…" špitl nakonec a rychle zmizel za dveřmi chaloupky. Iss se ještě dlouho díval na chaloupku z povzdálí. Ale neodvážil se jít blíže. "Ty se také opatruj." poslal prosbu směrem k chaloupce a pak vzlétl k nebesům. Výš a výš. Až ke hvězdám chtěl dolétnout. Přeletěl les, potok, celé pole, až se dostal za vesnici. Složil svá křídla a pohlédl k nebi. Sněžilo, byl mráz, ale on jej nevnímal. Ještě si užil blyštivou nádheru a pak šel pomalu směrem k místu, na kterém se zde objevil.

Povzdychnul si, ještě se naposledy rozhlédl a pak plný soustředění zavřel oči. Znova rozepjal svá křídla a nechal vítr, aby si hrál s jemnými pírky. "Chci domů…" vyslovil své přání k nebesům a ta se rozevřela. Před ním se rozlehla bílá, blyštivá chodba, která svým teplem volala po jeho unavené duši. Roztřeseně vydechl a šel k oslnivé záři blíže. Bylo to zvláštní. Sice byl mrtvý a Onen svět již poznal, ale i tak měl nepříjemný pocit, že vstupuje do neznámých končin.

Byla to podobná tíže, jako když se vydával za Davidem a pak zůstal někde mezi těmito dvěma světy, v bílé, nekonečné mlze. Z rozevřeného nebe sálalo teplo, ale všude kolem se začaly snášet k zemi sněhové vločky, se kterými si pohrával vítr. Iss neodolal a natáhl svou ruku mimo paprsek a nechal svou dlaň, aby se na něj snášel třpytivý sníh. Usmál se, naposledy se ohlédl a pak se oddal světlu, aby jej odneslo domů.

Podíval se přímo do nitra paprsku a on ucítil jen spalující zášleh, po kterém vykřikl a omdlel. Shadow viděl krásné, mléčné světlo, které stejně, jak se objevilo, tak i zmizelo. "Issi…" špitl do ticha. Tisknul se ke dřevěným dveřím a po chvíli vyběhnul ven. Nevěděl přímo proč, prostě musel. Po zářivém světle nebylo ani památky. Snad jen měsíc, který se odrážel ve sněhových diamantech, mu jej připomínal. Sesunul se k zemi a bezmocně se rozplakal. Vzhlížel k nebesům, jako by jej snad mohl mezi vločkami zahlédnout, ale marně.

Netušil, jak dlouho hleděl na nebe. Ale za celou tu dobu ani nehlesl. Jen nechal své temné oči prohledávat noc. Po chvíli marného hledání, vložil svou tvář do dlaní a znovu se rozplakal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 11. listopadu 2012 v 12:37 | Reagovat

Je kouzelná, poetická... :-)
V tvých povídkách vždycky vidím tvé druhé já, kterou pod zdánlivě tvrdou slupkou ukrýváš, protože se cítíš zranitelná. :-)

2 Jarka Jarka | Web | 11. listopadu 2012 v 19:56 | Reagovat

Tiché, klidné, plné citu a romantiky. To bylo nádherné pokračování. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama