Angel in disguise - Smrtí nic nekončí 23

20. prosince 2012 v 21:00 | Neviditelný spisovatel |  Angel in disguise - Smrtí nic nekončí
"Jak… jak mi chceš pomoci?" Iss netušil, co by jí měl na tohle říct. Však to kvůli němu zemřela. Kdyby s ním nemusel Shadow být celý den v jeskyni, určitě by to stihl a ona by žila. Ona se ale na něj usmívala a vypadala úplně jako živá. "Pověz mi, co se stalo… prosím… potřebuji to vědět, mám-li ti pomoci…" nedala se chytrá dívka a chytla ho povzbudivě za ruku. Iss se na ní lehce usmál a stisk jí opětoval. Pak se pustil do vyprávění o své cestě mezi živé. Detaily, jako zavraždění dvou lidí, vynechal, ale jinak jí popsal vše. Přes uprchnutí před slunečními paprsky, po ukrývání v jeskyni.

"Tak proto bráška za mnou nepřišel… on nemohl. Umřel by." Iss si vztekle setřel slzy a netušil, jestli má zase vstát a rázovat sem a tam, nebo zůstat chvíli v klidu. Měl sto chutí si provést zase něco trýznivého, co by mu určitě jako jediné přineslo útěchu, ale před ní nemohl. To ne. "Tak malá a už tak chytrá…" podotkl Iss a smutně se na ní usmál. "To bráška mě všemu učil. Ti ostatní lidé z vesnice mu nevěřili, měli jej za čaroděje. Prostě že jej posedl ďábel a všechno, co se sám naučil z přírody, mu prý sesílal ďábel. Ale já vím, že to není pravda, brával mě do lesa a ukazoval mi, co všechno dokáže jedna malá kytička za zázraky. Tolikrát mě i mamince pomohl a vím, že u toho nebyl přítomný žádný ďábel."

Lilly se usmála, když si vzpomněla na dobu, kdy bylo vše ještě téměř v pořádku. Když byla zdravá a svět jí připadal tak veliký a nepoznaný a její bráška jí ukazoval všechno krásné, pro co se tu vyplatí zůstat. Důvody, kvůli kterým jí připadal život krásný. To díky němu si všímala maličkostí, jako je modrý květ hořce, zlatý vějíř slunečnice, krása křídel motýlů. Žádný den jí nepřipadal smutný, šedavý nebo ospalý. Naučila se poznat přírodu, její bohatství, dary i nebezpečí.

"Je tady vůbec něco stejného, jako ve světě?" byla zvědavá a trochu se i bála, co vše jí zde bude čekat. "Ale ovšem… Jsou tu lesy, jezera, louky, které neustále kvetou, spoustu různých druhů, které svojí krásou nemají obdoby. A vše zde má svoje jméno a duši. Pokud uvěříš, uvidíš i to, co ti zatím bylo skryté." usmál se a bylo mu trochu lépe. Měl i krásný pocit z toho, že se ho Lilly nebála, ani jej neoznačila za zrůdu. Nevyptávala se na nic. Byl jí za to nevýslovně vděčný. Procházeli se pomalu a Iss jí ukazoval krásy, které objevil teprve nedávno. A Lilly si všímala i neskutečných drobností, kterých si Iss ani za mák nevšiml.
"Jsi vážně pozoruhodná dívka", skočil jí Iss do jejího nadšeného štěbetání, při objevování dalších a dalších krás. Tuhle se sehnula pro oblý kamínek, tady zase nemohla odtrhnout pohled od třpytící se kapky rosy na listu. Uměla se radovat, byla šťastná. Jak moc jí to záviděl. A to dokonce i poté, co zjistila, že se možná už nikdy nesetká se svým starým světem. Že už nikdy neuvidí svou matku a bratra. Až po jejich smrti. Možná ne dříve. Možná také vůbec. Obdivoval její statečnost.
*****
Shadow měl v sobě neuvěřitelnou změť pocitů. Myslel, že zešílí. Nejraději by skočil z nejbližšího srázu a pak by měl konečně klid. Za to můžeš ty. Jsi zrůda, která nechala kvůli klábosení s druhou zrůdou zemřít vlastní sestru! Vlastní krev! Jsi ubohý. Budeš se smažit v pekle! Všichni tě zatratí! I tvoje matka začíná pociťovat zášť! "Mlč!" hlas v jeho mysli mu zasazoval další a další rány. S hysterickým pláčem své jediné sestře hloubil hrob. Tvrdá, promrzlá zem mu práci navíc ztěžovala. Bolelo jej už celé tělo, byl vyčerpaný a měl v srdci neskutečný smutek, ale nepolevoval. Neodpočinul si. Nemohl.

Už několik hodin zápasil se zemí, která měla jeho sestru pojmout. Už ji s matkou ustrojili do jejích nejlepších šatů, upravili ji, učesali. Vypadala spíše jako nevěsta, než jako připravená na chudobný pohřeb. Hrob měla hned za chatkou. Pod rozložitým stromem. "Shadow… odpočiň si, prosím…" oslovila jej matka jemně. "Ne! Nemůžu… Musím to dokončit. Jinak už na to nebudu mít sílu… Už ne…" hlesl a neustával ve své práci. Ještě další nekonečnou hodinu hloubil v zemi poslední lůžko své sestry. Pak do útrob země spustil dřevěnou, hrubě opracovanou rakev, vystlanou jemnou látkou. Matka mu pak do náruče podala bezduché tělo dívky a on ji se srdceryvnými vzlyky naposledy sevřel v náručí a poté ji uložil do rakve.

S přiloženým víkem, jako by se zavřela jedna kapitola jeho života. Položil na ni věnec ze zmrzlých květů a poté se s matčinou pomocí dostal z hrobu. Oba hodili hrst hlíny na rakev. A pak ji společně zasypali. Úhledně hrob upravili a obložili jej oblými, bílými kamínky. Na mohylu pokladli věnec ze sušených bylin a k němu zapálili svíci, vonící po čerstvém seně. "Měj se tam krásně, sestřičko… Doufám, že na mne počkáš…" šeptl a poddal se tiché motlitbě. Nikoliv k Bohu, ale ke své sestře a k ostatním duším, mezi které patřil i jeho anděl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 21. prosince 2012 v 8:52 | Reagovat

Kdyby Shadow věděl, že je jeho setra s Issem, nemuselo by jeho trápení být tak velké. Myslím si, že proto se věřící lidé lépe smiřují se smrtí svou i svých blízkých protože ví, že tou vlastně nic nekončí. Ve tvém pojetí, ten posmrtný život až taková procházka růžovou zahradou není, ale četení je to krásné. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama