Angel in disguise - Smrtí nic nekončí 27

30. ledna 2013 v 21:00 | Neviditelný spisovatel |  Angel in disguise - Smrtí nic nekončí
Stařena se trhaně nadechla. "Vím… Moc dobře vím, že se jej snaží zabít. Ale ne jen tak. Má zemřít mučednickou smrtí. Pomalu a před zraky ostatních. Už se jim to téměř povedlo. Už předtím utekl. To bylo už v jeho patnácti letech. To se jen procházel kolem kostela ve vedlejší vesnici a sbíral byliny, které tam rostly. Už tehdy jej kvůli tomuhle obvinili s čarodějnictví. Ale podařilo se mu utéct…" Iss se raději díval do země, aby stařena neviděla jeho výraz. Tu bezmoc, kterou cítil. Sama to vycítila, že mu není dobře a tiše vyšla z chaloupky ven.

Shadow se rozkašlal. Kouř, kterého se nadýchal, jej dráždil. Iss si k němu přiklekl. Viděl, jak se mu třepotají víčka. Měl divoký sen. Jemně jej chytil za ruku. Shadow jej okamžitě stiskl. Pak se zatřásl po celém těle a poté se uvolnil. Vydechl a lehce zaklonil hlavu. Kousl se do rtu. "Ne…" špitl polohlasně. "Issi…" spíše jen zamumlal do snu. Iss sebou trhl. "Ne!" vykřiknul a probudil se. Lapal po dechu. Když uviděl jeho rudé oči tak blízko sebe, polekaně ucukl a posadil se. "Už je to dobrý…" špitl Iss, netušil, co se mu zdálo, ale raději jej chtěl ujistit, že už je to pryč…

Natáhl k němu pomalu ruku, aby mu odhrnul vlhké vlasy z tváře, ale ucukl před ním. "Ne…" téměř neslyšně sykl. Iss cítil bodnutí u srdce, ale ruku raději stáhl zpět. "Co se děje…" zeptal se jej se strachem. Shadow se schoulil do klubíčka, zachumlaný do přikrývky. Přitiskl se co nejvíce k rohu, že z přítmí byly vidět jen jeho černé oči a závoj rozcuchaných vlasů. Zvedl pohled plný slz a Iss ucítil bodnutí. Znovu.

"Křik… Pláč… Oheň… Bolest… A ty…" zazněl jeho vysílený hlas a po tvářích mu začaly téct slzy. Iss nemohl nic říct. Nešlo to. Jen se na něj dál díval. "Vypálili celou vesnici, hledali mě… Ty jsi tam byl a zabil jsi několik mužů… rozdrásal jsi jim hrdla. Nabíral jsi z toho sílu…" hlas se mu zlomil. Iss si jeho sen promítl jako představu. Zavřel oči. Věděl, že by mu nedělalo problém někoho takhle zabít. Už to jednou udělal a musel si přiznat, že ten pocit byl více, než příjemný. Potom to krásné vzrušení způsobené mocí ještě okořenit silou a chutí jejich krve plné strachu. "Ano… tohle dokážu… Dovedl bych udělat cokoliv, jen abych tě ochránil…"

Iss věděl, že jej tím děsí. Děsil už i sám sebe. Ale nemohl s tím nic dělat. Nemohl mu lhát. Byl jako šelma, která se řídí pudem. Když dostane hlad, nedá se to ničím ovládnout. Bál se na něj podívat. Jen slyšel jeho tichý pláč. "Odpusť…" na víc se nezmohl. Nemohl po něm chtít, aby se srovnal s tím, co je, když se s tím nedovedl srovnat ani on sám. "Ne… Prosím… Neomlouvej se… Nemůžeš za to… Takhle to má prostě být… Takhle je to správné… Děláš správnou věc, když se řídíš svědomím a svou vůlí. Nemůžeš si to vyčítat. Je ti to dané… Máš poslání. Jsi anděl… Anděl smrti…"

Ta poslední dvě slova Shadow vyslovil s takovou pokorou, až Iss ztratil dech. "Děkuji…" šeptl a uctivě sklonil hlavu. Nezmohl se na víc. Shadow už nemohl dál. Bránil se svým citům, jak jen mohl, ale nedalo se to vydržet. Ubíjelo jej to. Pořád víc a víc. Opatrně se dotkl hedvábných, rudých vlasů. Jemně je pročísl prsty. Bál se i dýchat. Iss se mu podíval do očí. Shadow chtěl něco říct, ale nemohl. Hlas mu selhal. Jen pootevřel ústa a mlčky se dotkl jeho popelavé tváře. Iss ucítil, jakoby jím projel žhavý osten. Semknul víčka, ale nemohl se pohnout. Trhaně vydechl a dál nechával oči zavřené.

Ucítil horko u své tváře. Jeho dech. Tak blízko. Jako ve snu pootevřel ústa a přisunul se blíže. Hned u sebe ucítil spalující horkost jeho rtů. "Prosím…" špitl samovolně. Ucítil znovu ruku ve svých vlasech. Shadow jej jemně a roztřeseně políbil. Tak lehce, že to bylo jako pohlazení vánkem. Iss si jej přitáhl k sobě co nejblíže a polibek zesílil. "Bojím se…" hlesl Shadow mezi polibkem. "Já taky… moc… nechci ti ublížit…" Iss se rozhlédl po chaloupce. Uviděl na poličce skleněnou lahvičku s nažloutlou tekutinou. "Pomůže to?" zeptal se a donesl lahvičku k posteli. Shadow zamžikal na lahvičku. Byl v ní olej z květin. "Ano…"

"Já už nemůžu…" špitl Shadow a po tvářích mu stekl potůček slz. "Ššš… bude to v pořádku… uvidíš…" zašeptal Iss blízko jeho tváře. "neublížím ti…" jemně se jej dotkl a svými rty setřel jeho slzy. "Teď nesmíš plakat…" vzal jeho tvář do dlaní a donutil jej, aby se mu podíval do očí. Potřeboval vidět jeho pohled. "Opravdu to chceš?" zaznělo to tišeji, než jeho nejtajnější myšlenka. "Ano… chci to…" vydechl a zahnal další slzy. Cítil se slabý, malátný a… oddaný. Iss se pousmál. Nechtěl, aby se bál. Vzpomínal, jak se bál on sám. Ale teď byli v teple, suchu a nic jim nebránilo.

Rozepnul sponu, která jej halila do dlouhého pláště, a pak mu pomalu rozepnul všechny knoflíčky na černé košili. Byla od krve, ale jakmile ji sundal, uviděl, že po jeho zranění nejsou ani památky. "Jak…" chtěl se zmateně zeptat, ale pak si stejně uvědomil, že to ani nechce vědět… "To taky nevím… zázrak…" usmál se Iss a Shadow si tak moc přál, aby se smál častěji. Nešel z něj strach a vůbec si s ním nespojil všechny zlé věci, co se mu stali a i ty, které by mohl provést. Mlčky a se strachem se začal pomalu svlékat. Když shodil plášť z ramen, černovlasý chlapec musel znovu obdivovat krásu jeho křídel.

Shadow se mohl jen dívat. Byl omámený. Jako ve snu si sundal i poslední kousky oblečení a studem se rychle schoval pod přikrývku. "Neboj se…" doplula k němu spíše jen vzdálená ozvěna andělova hlasu. Už byl také nahý. Shadow začal zrychleně dýchat, šla na něj závrať. Iss se k němu naklonil co nejblíže a u vyprahlých úst mu znova zašeptal konejšivá slůvka. Pak mu ze stolu na druhé straně chaloupky nalil ze džbánu vodu do poháru a podal mu jej. "Děkuji…" špitl. Napil se a uvolnil. Iss se na něj ještě chvíli díval. Stál nahý u postele, ve které ležel a snažil se zklidnit bolestivé bušení mrtvého srdce.

"Pojď ke mně… Prosím…" vzhlédl k němu černovlasý chlapec, který mu se zdviženou přikrývkou nabízel místo po svém boku. Iss se usmál a se zatajeným dechem si k němu lehl. Svá křídla nechal volně splývat, nepřekážela mu. Shadow neudržel překvapený povzdech, když na svém těle ucítil, jak je jeho andělské tělo ledové. Naproti jeho rozpálenému tělu mu připadal skutečně jako mrtvý. Iss se na něj omluvně usmál. "To nevadí…" špitl mu do vlasů a ještě více se k němu přitiskl. Přehodil přes něj přikrývku a opatrně jej pohladil po tváři.

Iss zavřel oči a zhluboka dýchal. Jeho blízkost jej sžírala. Objal jej a ještě více se k němu přitiskl, co nejvíce mohl. Shadow pocítil nával vzrušení. Už i jeho ledové doteky mu působily rozkoš. "Prosím…" špital mezi polibky. Celý se chvěl. Každý jeho dotek mu způsobil něžnou bolest, které se mu více, než líbila. Chtěl víc. Už věděl, že jej musí mít. "Issi…" zašeptal mu do vlasů a něžně mu naznačil, aby si lehl na záda.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 31. ledna 2013 v 17:18 | Reagovat

Ajajaj, to jsem vskutku nečekala a copak na to asi poví David?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama