Angel in disguise - Smrtí nic nekončí 30

10. března 2013 v 21:00 | Neviditelný spisovatel |  Angel in disguise - Smrtí nic nekončí
"Ďáblovo zjevení se vrátilo z temnot pekelných!" zakřičel muž, který hranici podpálil a chtěl se dát na útěk. Iss jej ale chytil pod krkem a proťal mu hrdlo. Zasyčel. "Ne… na takovou zkaženou krev nemám chuť…" odhodil tělo a rychle běžel k hranici. Zavřel oči. Teď není čas na nějaký tvůj hloupý strach! Zakřičel na sebe a s rozběhem skočil skrz plameny. Žár jej mámil, ale neměl čas to brát na vědomí. Rychlým pohybem ostří zbavil dívku pout, opatrně ji vzal do náruče, zakryl jí tvář a stejně rychle proskočil skrze plameny zase zpátky.

Dívka, zmatená a omámená žárem se zapotácela a sesunula k zemi. Snažila se uvědomit si, co se to právě stalo. V očích slzy, ale přeci svým zrakem hledala toho zvláštního zachránce. Iss byl plný vzteku, musel jej ze sebe nějak dostat. V mysli jen zlost na všechny ty lidi kolem, co se bavili pohledem na cizí utrpení. "Váš čas ještě přijde…" zasyčel a přejel svým kalným pohledem všechny přítomné. "Ďábel!" vykřikl někdo z davu. Iss se podíval zlostně do očí jedné ženy, která si šokem třela hrdlo. Když se podívala do jeho očí, omdlela.

"Ustupte z cesty, pokud je vám váš bídný život milý!" zakřičel, opatrně vzal dívku do náruče a tiše, jak to umí jen nemrtví, prošel dost širokou uličkou mezi davem. Bylo naprosté ticho. Už byli téměř na samém kraji ohromeného davu. "Pokud tahle čarodějnice přežije, budou se zde neustále dít tyhle věci! Inkvisice bude dál hledat mezi mladými lidmi, kteří by mohli projít zkouškou ohněm! Já nejsem čarodějnice a nechci zemřít! Když tahle dívka nezemře, budu na řadě já!" křičela žena a zastavila se těsně před rudookým. Iss se zastavil a podíval se bezvýrazně do jejích vyděšených očí. "Ustup, ženo!" sykl jí u tváře, až klopýtla dozadu.

Neohlížel se, šel vzpřímeně, pevně svírajíc dívku. "Notak slyšíš?!" zakřičela ještě za ním. Iss se ani nezastavil. Neotočil. "Už ses provinila…" zasyčel. Dál její nářky nevnímal. Zahalil se do svého vlastního vnitřního neklidu. Hřmotu, který byl kolem, si nevšímal. Chtěl se ještě podívat za sebe na celý dav těch zbabělců, které řídil pouze jejich vlastní strach, ale neudělal to. "Děkuji ti… ať jsi, kdo jsi…" hlesla dívka. Iss se jen bolestivě nadechl. Netušil, co by na to mohl říct. "Máš nějaký domov?" zeptal se jí, i když ani nevěděl, proč. Tam by stejně jít nemohla. Bylo by to první místo, kde by ji hledali. "Nejsem odtud. Přivezli mě sem. Nevím ani, kde vůbec jsem."

Iss si povzdychl. Musel jí odvést do chaloupky. Ale tak moc se bál, co tam spatří. O jiném, trochu bezpečném místě, nevěděl. Už byli konečně z doslechu zmanipulovaného obyvatelstva. Bylo mu trochu lépe. Ale stále toužil po jejich krvi. I když takhle zkažené. Iss se začal třást. Dívka se na něj letmo podívala, bála se, si jej prohlédnout lépe. "Už půjdu sama, zvládnu to…" hlesla. "Opravdu?" ujistil se Iss při pohledu na její zmožené tělo, a když dívka kývla, pomalu ji pustil. Zapotácela se, ale mohla jít. Sám byl zesláblý. Doufal, že ukojí svou žízeň, ale nestalo se tak. Šly na něj mdloby. Vycítil, že se blíží nějaké nebezpečí, že je někdo sleduje. "Znám jednu chaloupku, je uprostřed lesa na mýtině. Žije tam babička a jeden mladý muž. Tam budeš prozatím v bezpečí…" Šeptl a nabídl jí oporu. Museli jít rychleji.

"Dobře…" hlesla dívka. "Jak ti vůbec říkají?" zeptal se už omámený. "Helena…" "hezké jméno… mě říkali Iss… nevím proč… v posledních dlouhých letech mi ale říkají spíše zrůdo." nehezky se usmál. "…dříve jsem nevěděl proč, nyní už začínám tušit…" otřásl se a dál raději mlčel. Bylo mu do pláče. "To oni jsou zrůdy, Issi…" jemně se jej dotkla a Iss se pousmál. "Jsi hodná…" byl tak neskutečně rád, že se jej neštítí. Už to měli jen kousek. Iss se vážně hodně bál, co za dveřmi chaloupky uvidí. Přepadla jej úzkost. Co když je Shadow vyžene, za to, že tak zbaběle z chaloupky uprchl? Co když se nebudou o dívku zajímat? Byli velmi chudí a sotva uživili sebe. Šla na něj slabost.

Konečně stanuli u chaloupky. Prošli malou zahrádkou a Iss se přitiskl ke straně, aby se mohl podívat do oken. Bylo tam ticho. Jen bylo slyšet jemné praskání ohniště. Iss sklopil hlavu a dál spočíval na rohu. "Co se děje?" špitla Helena a počala si jej zkoumavě prohlížet. "Běž dovnitř, Heleno. Tady venku zmrzneš. Řekni, že tě posílám já a také jim řekni něco o sobě a…" hlas mu vynechal a po tváři mu stekla slza. "…a řekni, že je mi to líto…" špitl. Neměl už na nic sílu. "A kam půjdeš ty?" zajímala se. "To netuším. Noc mne povede… Nashledanou, Heleno…" špitl a rychle zmizel ve tmě.
*****
Dívka se za ním ještě chvíli dívala, ale neviděla nic. Zůstala sama. Povzdychla si a po chvíli se odvážila jemně zaklepat na nízké dveře. Shadow, který byl v zajetí neklidného spánku z vyčerpání se okamžitě probral. Vymanil se s babiččiny náruče a šel se tiše podívat z okna v naději, že se jeho anděl vrátil. Ale nic neviděl. Přitiskl se ke dveřím a špitl: "Kdo je to?" chvíli vyčkal a poté se mu dostalo váhavé odpovědi. "Jmenuji se Helena, poslal mne…" chvíli přemýšlela "…Iss. Mám ti vyřídit, že…" nedořekla, dveře se prudce otevřely a Shadow dívku hned vtáhl dovnitř a hned zase rychle a tiše zavřel.

"Kde je…" podíval se na ní s nadějí v očích. "Nevím…" pronesla smutně. "Docela jsem se jej bála. Zachránil mne, když podpálili hranici, na které jsem stála, a on proskočil ohněm a dostal mne odtamtud. Vděčím mu za život, ale nestihla jsem si jej ani prohlédnout. Byl děsivý. Ale má dobré srdce." špitla a podívala se do smutných černých očí, které se do těch jejích vpily. "Kde je…" zopakoval Shadow plačtivě. "Vzkazuje ti, že je mu to moc líto…" otřásla se, když si vybavila jeho výraz, když to říkal. "Vypadal, jako by mu ta slova trhala srdce na kusy… poslal mne sem a pak zmizel v lese. Vypadal hodně unaveně."

Poslední věta Shadowa probrala z jeho temných úvah. "Krev!" vykřikl. Chytil se ale za ústa, nechtěl probudit babičku, ta ale dál spočívala v nevědomosti. "Co prosím?" zeptala se udiveně dívka. "Po… potřebuje ji. Je nemrtvý… upír. Musí ji pít, jinak zeslábne a… já nevím, co se mu stane, jestli může zemřít, nevím. Ale slabý se nedokáže vrátit zpátky na Onen svět. A… vážně netuším, co se s ním bude dít…" oči se mu zalily slzami. "Nevíš… kam běžel? Prosím…" špitl zoufale a rychle vyskočil a podal dívce kukuřičné placky a hrníček vody. "Tady máš, najez se…" "Děkuji…" šeptla Helena. "Běžel do lesa. Tady do tohohle lesa." podívala se z okna. "Tímhle směrem." ukázala do tmy. "Nechť je k tobě život milosrdný…" šeptl Shadow a rychle se vydal tím směrem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 11. března 2013 v 9:39 | Reagovat

Iss, je děsivá zrůda? Nene, tak ho nevidím...
Doufám, že ho Shadow najde včas.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama