Angel in disguise - Smrtí nic nekončí 32

30. března 2013 v 21:00 | Neviditelný spisovatel |  Angel in disguise - Smrtí nic nekončí
"Shadow… neplač…" hlesl namáhavě a stěží otevřel oči. "Issi…" šeptl Shadow a rozplakal se úlevou. Chytil jej jemně za ruku, která roztřeseně mířila k jeho slzám, a stiskl jej. "Co mám dělat… co mám dělat…" špital zoufale a bezradností se rozhlížel všude kolem sebe, ale vůbec netušil, co hledá. Zavzlykal a naklonil se těsně nad svého anděla. "Issi… cos to udělal… proč…" otázka byla ale zbytečná. Věděl na ní odpověď.

"Bude… to tak lepší…" hlesl naposledy. "Ne!" zakřičel černovlasý chlapec a zašmátral po jeho šatech. "Ne…" špitl zoufale, když stále nemohl najít ostří, které jeho anděl nosil stále u sebe. Po nekonečných vteřinách jej uchopil do ruky. Zařízl do svého bílého předloktí a bez dlouhého přemýšlení jej přitiskl k bledým ústům polomrtvého stvoření. Otřel mu krvavý potůček o rty. Ale nic. "Issi…" špitl v slzách. "Musíš se napít… Rozumíš? Ty musíš!"

Měl otevřené oči, v nich prázdný výraz. Pootevřená ústa a mysl temnější, než noc kolem. Necítil nic. Chuť ani vůni jeho krve. Bylo to všechno tak vzdálené, že to byl spíše jako sen. Shadow mu rozetřel kapku své krve po rtech. "Prosím…" vzlykl a pak jej jemně políbil. Možná to bylo naposledy. Polibek mu byl váhavě a jemně opětován. Pak uslyšel jeho tichý povzdech. Cítil ji. Jemně se kousl do rtu a znovu vzdychl. Shadow mu přiložil k ústům krvácející ránu a donutil jej se napít. Trvalo dlouhé vteřiny, než se jemně přisál.

"Tak je to dobře…" se strachem jej chlácholil. Vzdal se a to nemohl dopustit. Bál se ale, že na jeho rozhodnutí bude jeho přání málo. Hladil jej jemně po slepených vlasech a nespouštěl oči od bílé tváře. Za malý okamžik jeho sání zesílilo. Chytil si jeho předloktí do rukou a přitiskl si jej k ústům silněji. Shadow překvapeně vykřikl, když vedle zářezu ucítil ostré proniknutí špičáků. Sál víc, vzdychal a pomalu se v něm probouzel život. "Issi…" špitl roztřeseně. Neviděl jeho výraz, měl zavřené oči, určitě jej v tu chvíli ani neposlouchal.

Iss cítil, jakoby jej neviditelná síla hnala dál. Konečně si uvědomil, že je stále na zemi. A cítí tu úžasnou chuť. Měl neskutečný hlad a teď se konečně mohl posilnit. Nic neslyšel, neviděl. Jen cítil. "Issi… prosím…" špitl plačtivě Shadow, když se mu Iss chystal zasadit další ránu do předloktí. Jeho hlas jej zastavil. Shadow ucítil štiplavý mráz, když uviděl jeho výraz. Nepoznával jej. Ucítil další ostrou bolest. Rozplakal se. "Issi… to jsem já…" vzlykl. Stále nevnímal. Chtěl jen víc. Chytil svou kořist za vlasy a bez jakéhokoliv rozmýšlení jej řízl do hrdla. Shadow zakřičel. Rudooký se přisál k ráně a užíval si ten úžasný pocit. Po nekonečné chvíli rozeznal tu jedinečnou chuť. Ten důvod, proč je pro něj zrovna krev tohohle chlapce tak úžasná.

Vztekle Shadowa odstrčil od sebe, až upadl tvrdě na zem. Odstoupil raději ještě o kus dál. Právě se ho chystal zabít. Černovlasý chlapec se rozplakal a tiskl si dlaň na bolavou ránu. "Jak jsi jen mohl! Mohl jsi být mrtvý!" zasyčel nenávistně a zároveň sklíčeně Iss a zmizel ve tmě. Shadow se zalykal, docházel mu dech. Počítal s tím, že to nebude muset přežít a bylo mu to jedno. Když nemohl žít se svým andělem, nechtěl žít vůbec. A takhle by mu ještě navíc pomohl. Mohl to tušit, že se zachová zrovna takhle. Věděl, že o žádnou pomoc nestál. Doufal jen v to, že možná zemře. Ale překazil mu to. Uslyšel odněkud jeho křik. Rozlehl se po lese. Zdál se, být daleko. "Issi…" hlesl a přitiskl si na hrdlo cíp pláště. Rána pálila a tepala.

Rozhlédl se kolem sebe. Všude krev. Bylo jí tolik. Nemohl se ale zvednout a jít pryč. Byl zesláblý. A ani nikam jít nechtěl. Mysl mu zčernala. "Nenechávej mě tu…" špitl a schoulil se do klubíčka. Iss nebyl ale až zas tak daleko. Neměl na to pořád dost sil. Tiše jej pozoroval. Opřel se o jeden ze stromů a bezmocně se sesunul po jeho kůře. Málem to udělal. Vážně jej málem zabil. Stačilo už tak málo. Bál se o něj. Bál se hlavně sám sebe. Nejvíce jej trýznila skutečnost, že na jeho krev má stále velkou chuť. A chtěl jej zabít. Moc chtěl.

Netušil, co dělat. Chtěl jít za ním, omluvit se, pomoct mu, doprovodit jej do chaloupky. Do tepla, do bezpečí. Ošetřit jeho rány. Věděl, že mu ublížil dost. Ale tak moc se bál jít k němu. Všude cítil vůni jeho krve. Byla úžasná a lákavá. Bál se, že by dokončil to, co začal. Všiml si, že v dlani pevně svírá pramen jeho černých vlasů, který mu vztekem vytrhl. Všude na sobě měl jeho krev. Na rukou, na šatech, na rtech. V ústech ji neustále cítil. A všude kolem něj ta vůně. Vůně mladého chlapce, kterému nabídl svou ochranu. Málem se hystericky rozesmál, když si uvědomil, že před sebou samotným jej ochránit nedokázal.

Viděl, jak se na jeho šaty snáší další rudé kapky. Po chvíli mu došlo, že jsou to jeho vlastní slzy. Ani je necítil. Nevnímal, že začal plakat. Nad tou skutečností, nad tím, co je zač. Ne… Vztekle slzy setřel. Nemůže se přeci pořád jenom litovat. Zatnul zuby a zahnal další příval slz. Zvedl se rychle ze země a běžel k chlapci. Shadow seděl schoulený. Tiše vzlykal a neustále si tiskl černou látku na své hrdlo. Třásl se pláčem a chladem. "Issi…" vzlykl. Iss nechápal. Takhle mu ublížil a přeci volá jeho jméno. Se strachem se k němu pomalu přibližoval. Snažil se nevnímat jeho vůni.

"Shadow…" hlesl roztřeseně. Chlapec k němu i hned vzhlédl. "Nenechal jsi mne tu…" zašeptal. "Shadow… nechtěl jsem ti ublížit. Nevím, jak to, co jsem ti udělal, odčinit… nežádám odpuštění… toho nejsem hoden…" špitl Iss a bez přestání se mu díval do uplakaných očí. Nenechal jej ale nic říct. "Musíš se dostat do tepla a… chci ti pomoci…" hlesl a podal mu ruku. Shadow se na něj neustále jen díval a nic neříkal. "Prosím…" šeptl Iss a po tváři mu stekla osamělá slza. Shadow se jej zachytil, ale neměl dost sil se postavit.

Iss jej vzal do náruče. Přivinul si k sobě jeho zmrzlé tělo a chvíli se na něj mlčky zblízka díval. Tiše si hleděli do očí. Trvalo to nekonečně dlouhých pár minut. Jejich vzájemné pohledy vypověděly vše, co ústa nedovedla říct. Iss cítil, jak je Shadow vyčerpaný. Musel si pospíšit. Šel rychleji, ale opatrně, bez jediného ohlédnutí. Shadow se na něj bez přestání díval. Fascinovaly jej jeho tmavé, zaschlé slzy na tvářích. Chtěl se jich dotknout, roztřeseně k nim natahoval ruku. Iss se zastavil a naklonil se nad něj. "Copak se děje, Shadow?" šeptl a pak zalapal po dechu, když ucítil jeho dotyk na své tváři.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 1. dubna 2013 v 9:33 | Reagovat

Jeden pro druhého by udělali cokoliv na světě a zároveň je to ničí. Tomu říkám nešťastná láska. Zatím, ale oba přežívají a mám pořád mám naději, že se vše v dobré obrátí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama