Angel in disguise - Smrtí nic nekončí 33

10. dubna 2013 v 21:00 | Neviditelný spisovatel |  Angel in disguise - Smrtí nic nekončí
"Jsou nádherné…" hlesl a obkreslil prstem jemně jednu z nich. Iss před tím pocitem musel přivřít oči. "Ale co to povídáš…" smutně pronesl a raději přidal do kroku. Připadalo mu, že už začíná blouznit. "Jako ty…" špitl znovu a jemně mu přejel po rysech tváře. Iss semkl víčka, aby nemusel zase zbytečně plakat. "Neopouštěj mě, prosím… Zůstaň tu se mnou…" Shadow se poddával spánku. "Zůstanu…" Iss netušil, jestli bude schopen mu tohle splnit, ale řeklo to za něj jeho srdce. Teď jej vážně nemohl opustit. Už byli u chaloupky. Babička uvnitř ale nebyla. A vrátka od zahrádky byla pootevřená. Stačilo do nich jen strčit. Shadow pomohl otevřít nízké dveře do chaloupky a už byli konečně v teple.

"Kde je?" zeptal se Iss na nepřítomnost babičky. "Doufejme, že někde venku. Často chodívá na noční procházky a vrací se až ráno…" vysíleně hlesl černovlasý chlapec a díval se stále do přízračných očí. Neustále se jej držel. Užíval si jeho blízkost. "Musíš do tepla." šeptl rázně Iss a opatrně jeho tělo položil do nízké postele. Pomohl mu sundat jeho mokré šaty a pak jej zachumlal do peřiny. "Počkej chvíli. Dojdu jen pro trochu dřeva." nečekal na odpověď a rychle vyběhl směrem do lesa. Posbíral pár zmrzlých klacků, nalámal je na kousky a pak se s plnou náručí vracel do chaloupky. Přiložil a za chvíli bylo v chaloupce zase teplo.

Chvíli se ještě díval do ohniště a pak si uvědomil, že je v chaloupce stále nějak prázdno. Helena. Také tady nebyla. Zmocnil se jej přeci jen strach. Doufal, že se jí nic zlého nepřihodilo a šla jen někam společně s babičkou. Kdo by také po takové zkušenosti chtěl zůstávat sám. Snad jen on. Samota mu dělala dobře. Měl čas se zavrtat hluboko do své temné jámy myšlenek a věděl, že jej nikdo nebude rušit. Teď ale nechtěl být sám. Potřeboval cítit jeho blízkost. Bylo mu lépe, když jej mohl držet v náruči a cítit, že je blízko. Že se jej smí dotýkat.

Shadow přivřel oči. Znovu se ozvala bolest. Iss vzal trochu vody a namočil do ní kus bílé látky. "Ukaž", opatrně dal pryč hrubou černou látku nasáklou krví a pak vlhkou bílou jemně přiložil k ošklivě vypadající ráně. Shadow tiše hlesl bolestí, ale nezmohl se na víc. Iss se snažil vše udělat co nejrychleji a nejjemněji, aby jej co nejvíce ušetřil trápení. Netušil, jestli se mu to povedlo. Ale za pár okamžiků ránu vyčistil a zastavil neustálé krvácení. Bylo mu ze sebe špatně. "Je to lepší…" hlesl Shadow a skutečně se cítil lépe. Vzal jej jemně za ruku, na které byly dva zářezy. Vůbec nekrvácely, ale musel je také vyčistit. Jemně mu pak celou ruku obvázal a pak se podíval na ten nepořádek, když viděl krev na bílé peřině. Nechal to ale být.

Dostat jej podchlazeného do tepla bylo přednější. Když jej trochu ošetřil, napadlo jej, že by se měl zahřát více. Chtělo to čaj. Rozhlížel se po chaloupce a viděl spoustu dóziček a látkových pytlíčků s různými sušenými rostlinami. Všechny různě voněly, měly různé barvy a tvary. Iss si nevěděl rady. "Heřmánek…" hlesl Shadow. "Tady…" ukázal na řadu světle béžových pytlíčků. Iss jich pár rozvázal, než skutečně narazil na sušené květy heřmánku. Jeho nezaměnitelná vůně jej omámila. Dal nad ohniště vařit vodu a bylinu nadrobil do hrníčku.

Opatrně si přisedl k chlapci. Tiše se na něj díval. V jeho pohledu bylo tolik lítosti a bezradnosti, že se musel po chvíli odvrátit a raději sledoval zem, než jeho černé oči. Ucítil jemný dotyk. "Issi…" špitl a snažil se zvednout, aby k němu mohl být čelem. "Ne, lež." zastavil jej a zachumlal ho do peřiny ještě více. "Takhle to stačí. Musíš se šetřit." Už jej zase v očích začaly štípat slzy. Nenáviděl se. "Nejdříve se musíš uzdravit a nabrat sílu." šeptl nyní už blíže k němu a po chvíli váhání mu dal jemný polibek na čelo. Jen letmý. Nechtěl, aby Shadow cítil, jak se ve skutečnosti chvěje.

Už slyšel, že voda začala vařit, tak vstal a heřmánek zalil. Netušil, jestli mu ale pomůže. Shadow tomu věřil, ale on moc ne. Ano, pomůže mu to od nachlazení, které by jej zajisté přemohlo, ale nepomůže mu nabrat zpátky sílu. Iss měl tušení, jak by mu mohl pomoci, ale nevěděl, jestli je správné. To ale nemohl vědět nikdy. Musel to zkusit. Ohlédl se na ležícího chlapce a měl tiše zavřené oči. Nespal, ale neměl nyní možnost jej pozorovat. Tiše vyndal ostří a jemně jej zařízl do své bílé kůže. Ne hluboko, jen lehce. Málem nahlas slastně zasténal tím pocitem, ale nevydal ani hlásku a pár kapek své krve přidal do čaje. Pokud mu sílu nevrátí jeho nesmrtelná krev, pak už nic. Jestli vůbec ještě nesmrtelná byla.

Ránu si přiložil k ústům a pak ji otřel. Jeho vlastní krev mu připadala hořká, svazovala mu hrdlo. Otřásl se. Do vody se uvolňovala jemná, nažloutlá barva, doufal, že si Shadow nevšimne lehce karmínového nádechu. Zlehka čaj zamíchal a květiny se v něm zvířily. Barva se promísila a nebylo nic poznat. Hrníček postavil na stůl, nechal lék uvolnit a trochu zchladnout. Znovu si tiše přisedl k chlapci. Jemně se dotýkal jeho vlhkých vlasů a hebké tváře. Zhluboka dýchal. Už spal. "Issi…" vydechl a celý se zachvěl. "Jsem tady…" zašeptal a bez přestání jej hladil. Konejšil jeho sen. Naklonil se nad něj a opatrně jej políbil.

Shadow vydechl. "Voníš heřmánkem a chutnáš krví…" Iss se polekal, ale viděl, že stále sní. "Ššš… Jsem u tebe…" špitl znovu a po chvíli Shadow zamžikal do prázdna, než zaostřil na jeho obraz. "Issi…" hlesl tiše a lehce se usmál. "Jsi tady… neopustil jsi mne…" znovu se snažil posadit, ale Iss jej nenechal. "Neopustím tě…" jeho krásný hlas jej uklidnil natolik, že mu znova klesala víčka. "Musíš to vypít." špitl mu těsně u tváře, aby jej probral z polospánku a přidržel před ním hrníček s vonícím čajem. Ještě jej promíchal a chvíli počkal, až se zase heřmánek usadí na dně. "Pomalu, je horký…" přidržel mu hrníček u úst a lehce jej naklonil.

Zlehka se napil a nechal pomalu doušek sklouznout do hrdla. Pak se na něj s úsměvem podíval. "Je výborný…" Iss si vážil jeho vděčnosti a všeho, co měl ten chlapec v sobě. Jiní by jej za ten skutek dávno zatratili nebo se jej pokoušeli zabít. To by si také zasloužil, ale on se k němu choval laskavě a s vděčností. Viděl, že stejně jako on sám, nepatřil do tohoto světa. Závistí a chamtivosti lidí zkaženého.

"Netrap se…" špitl Shadow a opatrně pročísl jeho dlouhé rudé vlasy, které jej občas letmo pohladily. "Shadow…" Iss cítil při každém jeho doteku nesnesitelné sežehnutí, netušil proč. Ale nemohl bez jeho jemných pohlazení být. Potřeboval je cítit. A pořád potřeboval mít víc. Cítit víc. I když to tolik bolelo. "Bojím se usnout. Bojím se, že mi zmizíš…" vzlykl Shadow a neustále se probíral třešňovou kšticí. "Zůstanu u tebe. Jen si prosím odpočiň…" zašeptal mu u tváře a co nejopatrněji si položil hlavu na jeho hruď. "Budu tady…" ujistil jej ještě a pozoroval, jak mu konečně těžknou víčka. Krásné, uklidňující hlazení pomalu ustalo. Iss se také snažil usnout, ale stále jej jeho myšlenky nenechaly v klidu. Po chvíli ale i on propadl snění.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 11. dubna 2013 v 10:00 | Reagovat

Anděl s třešňovou kšticí a vůně heřmánku v útulně vyhřáté chaloupce.
Já tam chci. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama