Angel in disguise - Smrtí nic nekončí 34

20. dubna 2013 v 21:00 | Neviditelný spisovatel |  Angel in disguise - Smrtí nic nekončí
Klidný a bezesný spánek mu nevydržel dlouho. Probudilo jej tiché syknutí. Iss hned musel zkontrolovat, jestli jeho rána znovu nekrvácí, ale bylo to v pořádku. "Kdybych tak na sebe mohl přenést tvou bolest…" špitl a lehce jej pohladil po tváři. Stiskl mu dlaň a zavřel oči. "Prosím…" špitl si pro sebe a soustředil se. Za okamžik začal litovat. Málem vykřikl, když náhle ucítil tepající pálení. Začal se třást a vysílením si znovu položil hlavu na jeho hruď. Shadow úlevně vydechl, ale pořád spal.

Znovu jej zlákala jeho krev. Věděl, že nyní by stačilo málo. "Ne…" šeptl a pomalu se zvedl ze země. Závrať jej donutila se přidržovat stěn a všeho, co bylo kolem něj. Pořád si v mysli opakoval, že musí ven. Jeho svědomí jej nutilo. Věděl, že by jej zabil. Až moc jej jeho vůně lákala. Nemohl se bránit. A navíc, když si uvědomil, jak je jeho krev úžasná… V mysli zaúpěl. Opláchl se příjemně studenou vodou a pak se konečně pomalinku dostal až ke dveřím chaloupky. Tiše je otevřel a poté ihned zavřel, aby dovnitř nešla zbytečně zima. Zachvěl se. I on nyní cítil mráz a nemilosrdný vítr.

Co nejrychleji, jak jenom mohl, se dostal do nitra spící vesnice. Všichni ale přeci jen nespali. Soustředil se a po chvíli mezi kvílením větru rozeznal pár hlasů, které se spolu vášnivě bavily. Ale nerozeznal více, na to mluvili příliš potichu. Šel tedy po hlasech, až se dostal pod okna jedné větší dřevěné stavby. Nebyla to ani chaloupka. Spíše něco jako krčma. Sledoval dva muže, kteří seděli u stolu, vztekle máchali rukama a každou chvíli praštili pěstí do stolu. Iss viděl, že jsou opilí, ale přeci se jenom zaposlouchal do jejich rozhovoru.

"Ale ty to dokážeš! Slíbil jsem kardinálovi, že ho přivedeme, tak ho přivedeme! A jestli bude živý nebo mrtvý, na tom už přeci nezáleží! Zabil přece dva jeho nejvěrnější, kteří i na podruhý chytili tu bestii, která je teď kdoví kde! Ničí nám naší práci a ještě řekni, že se u toho pobožnýho blázna máme zle! Tak přestaň pochybovat a koukej najít toho spratka, kterýmu jsi musel upálit jeho krásnou maminku, se kterou jsem si ani nestihl užít a určitě narazíš i na něj!" druhý muž jenom poslouchal a pak pokýval na znamení, že souhlasí.

Iss všemu, co slyšel, nemohl uvěřit. A také nemohl uvěřit té náhodě, že jej jeho instinkt dovedl právě sem a právě v tuhle dobu. Třeba to byla jen náhoda, ale třeba také ne. Teď ale jen přemýšlel, co bude dělat. Nejraději by vběhl dovnitř a ihned je sprovodil ze světa, co nejrychleji by mohl. Ale byl na to příliš slabý. Za okamžik viděl, jak se jeden ten muž zvedá a míří ven. Iss se schoval za rohem a čekal. Muž písknul do tiché noci a odněkud se rychle přiřítil mladý hoch, téměř ještě dítě. Podával mu pár mincí a sdělil mu svůj rozkaz.

"Víš, co máš dělat, musíš zjistit, kde je. Určitě teď bude s ním i on. Pak přijď ihned zpátky a potom můžeš jít." Chlapec se nehezky usmál a rozběhl se směrem, odkud Iss před chvílí přišel. Dostal strach. I když to bylo jen dítě, nemohl tušit, zdali někdo nepůjde za ním. Shadow byl raněný a sám. Málem se bezradností rozplakal. Nemohl se ale vracet, na to neměl už sílu. Neslyšně a velmi rychle se rozběhl k chlapci. Dohnal jej téměř okamžitě. Chlapec před sebou náhle uviděl postavu v tmavé kápi, s popelavě bílou tváří a rudýma očima. V jeho výraze se zračil čirý strach, ale byl jako přimrazený. Nemohl se pohnout.

"T-to jsi ty!" zakřičel, ale Iss jej bez dlouhého přemýšlení umlčel navždy. Chlapec ani nestačil pochopit, jakou rychlostí jej dovedl chytit ze zadu pod krkem a znemožnit mu tak křičet. "Budeš jako oni… Už vlastně jsi…" a po těchto slovech mu jedním rychlým pohybem zlomil vaz. Pořád jej držel, ale pomalu se sesunul i s mrtvým tělem k zemi. Ostřím vytvořil ranku, která začala pomalu krvácet. Bez rozmýšlení se přisál a konečně se mohl posilnit. Zavřel oči, nesnesl ten pohled. Vnímal jen tu vůni a chuť. Sílu, která se mu konečně zase vracela. Cítil z jeho krve sílící krutost, která se v tom chlapci rodila. Pil dlouho. Musel být ale úplně potichu. Pořád byl blízko těch mužů.

Když alespoň trochu ukojil úmornou žízeň, přestál závrať a pak tělo chlapce ukryl do nedalekého houští. Pak se, nyní již trochu posílený, tiše vrátil až ke krčmě. Tiše se opřel o stěnu a zhluboka dýchal. Jeho srdce bolestivě tlouklo, točila se mu hlava. Byl až příliš hladový na to, aby mu krev dítěte dodala sílu. Těch mužů bylo uvnitř několik. Nevěděl ani kolik. Jestli pět, nebo deset. Chtěl tak moc vtrhnout dovnitř a konečně zase získat svou sílu zpět. Ale mohli jej nyní snadno přemoci. Bezradně se sesunul k zemi. Hlavu sklopenou. Přemýšlel. Téměř usínal, když uslyšel vrznutí dveří. Vyšel ven jeden z těch mužů, rozhlížel se do dáli. Po chvíli si všiml postavy na zemi.

"A ty jsi kdo?" zeptal se přiopilým hlasem a z úst mu páchl alkohol. Iss se roztřeseně narovnal a podíval se mu do očí. Muž se zajíkl leknutím a ucouvl o krok dozadu. "Jsem poslední, koho vidíš…" hlesl vysíleně a s námahou se zvedl. Muž nadále couval a chtěl se dát na útěk, ale jeho stav mu to nedovoloval, zapotácel se a než stihl dopadnout na zem, Iss jej držel pod krkem a zblízka na něj syčel. "Váš posel již zprávu nedoručí…" Muž si všiml, že má ústa od krve. "Ne…" hlesl se strachem a snažil se vymanit z pevného sevření. "A ty už žádný život nezmaříš…" Iss mu jedním rychlým pohybem podřízl hrdlo. Zemřel okamžitě a tiše.

Nechal jeho tělo sesunout na zem a on se hned vysíleně přisál k ráně. Málem nahlas zasténal. Pil naléhavě, měl zavřené oči a celé jeho tělo se třáslo vzrušením a sílou, která do něj proudila. Byl to tak nádherný pocit, že přestal vnímat okolní svět. Trvalo to dlouho. Když už cítil, že je nasycen, zase začal pomalu vnímat. Ucítil, že je někdo v jeho blízkosti. Poplašeně se rozhlédl, ale neviděl nic. Pohled měl zakalený, stejně jako mysl. Musel nyní počkat, až se vzpamatuje z té změti pocitů, které mu krev vždy vyvolá.

Užíval si chvíli opojení. Malátně zakláněl hlavu, snažil se zklidnit své srdce, které zběsile bilo. Bolelo to, ale jemu to nyní působilo slast. Tiše zasténal a rozkošnicky si olízl rty. Měl na nich zbytky krve. Zachvěl se. Klečel, zhluboka dýchal, snažil se uklidnit. Na tvář mu dopadalo měsíční světlo. Pomalu otevřel oči a usmál se do třpytících se hvězd. Jeho oázu vzrušení a zvráceného štěstí ale narušilo něco. Někdo se k němu blížil. Slyšel jeho šouravé, vrávoravé kroky. Byl už téměř za ním, ale on se ani nechtěl otočit. Obtěžovalo jej to.

Pak mu jeho klid přetrhl zvláštní zvuk. I kdyby nyní chtěl, nemohl udělat nic. Začal se silně chvět, jak do něj proudila síla. "Zhyň, nemrtvá zrůdo!" uslyšel odporný, chraplavý výkřik a pak cítil jen silný náraz, tlak a horkost. Ta se za okamžik změnila v nesnesitelnou bolest. Z očí mu ihned vytryskly rudé slzy. Kalným pohledem jen rozeznal matný lesk hrotu šípu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 22. dubna 2013 v 9:45 | Reagovat

No pane jo, krev stříká z každé věty, ale tím posledním odstavcem, sis pěkně zavařila.
Teď jsem zvědavá, jak Isse zachráníš?! Není to konec, viď...

2 pavel pavel | Web | 29. dubna 2013 v 21:18 | Reagovat

Pěkně drsné. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama